Náročné zákroky mám rád, říká primář

Sedmým rokem vede ortopedicko – traumatologické oddělení Klaudiánovy nemocnice. Vrátil se tam z Pírkova sanatoria, kde měl soukromou praxi. Primář Pavel Šedivý v nemocnici začínal. Do konkurzu na vedení ortopedie šel proto, aby oddělení posunul dál.

Máte už také endoprotézu?
Na to jsem ještě mladý. Nemám žádnou a jsem za to rád.

Operoval byste sám sebe?
Věřím si, ale technicky není možné takový výkon dělat sám sobě. Pokud by mi nezbylo nic jiného, tak asi ano. Rád bych se tomu ovšem vyhnul.

A od kolegů byste se operovat nechal? Vychovávám je, takže jim důvěřuji. Měl bych favority, kterým bych to svěřil. Jsou to kluci, kteří na oddělení začínali, tak jim věřím. V nemocnici už jsem podstoupil operaci karpálního tunelu.

Co vás na práci ortopeda baví?
Myslím, že všechny lidi kolem mne baví, že lze poměrně rychle změnit zdravotní stav pacientů. Ten pocit je zvláštní a nelze ho předat. Prostě se pokoušíme změnit něco nedobrého v něco lepšího. Bohužel se někdy stane, že se to nepodaří. Podle mne si chirurgické obory vybírají ti, kteří mají tendenci něco rychle vyřešit.
Je to zvláštní. Stejně jako přívěsek, který nosíte na krku. Nesundáváte ho, ani když operujete?
Dostal jsme ho od syna, říká se mu fishhook – háček na ryby. Jde o maorský přívěsek z Nového Zélandu udělaný z nefritu. Pokud vám ho někdo dá, nosí štěstí. Už ho mám deset let.

Snášíte po tolika letech praxe neúspěchy lépe?
Vždy mi vadí. Člověk je považuje za osobní selhání, i když si zdůvodní, že za to nemohl. Některé problémové operace si probírám stále znovu. Promítám si v hlavě, co se mohlo stát, kde byla chyba. Jsou věci, které člověk neovlivní. Stane se, že je pacient starý, má křehké kosti a endoprotéza nedrží. Je to dobře udělané, ale kost už není schopná unést zátěž.

Kolikrát se vám to stalo?
Nikdy jsem to nepočítal. Otázkou je, co berete jako neúspěch. Nikdy mi na operačním stole pacient nezemřel. Stalo se, že zemřel při úvodu do anestezie. Počty si nevedu. Za šestadvacet let jsem zažil tak dvacet případů. Říkám tomu hřbitov a nosím si ho stále s sebou.
Může se s tím lékař vyrovnat?
Může, ale hůř než někdo jiný. Vidí za tím člověka. V jiných zaměstnáních jsou také neúspěchy, jen nemají morální náboj. Když vám automechanik špatně seřídí brzdy a vy se kvůli tomu zabijete, tak tenhle problém mít nebude.

Co naopak považujete za svůj největší úspěch?
To, že oddělení funguje. Zažil jsem období, kdy jsme si lízali rány a zvedali z bahna. Za ty roky jsme toho dost udělali. Oddělení je veliké. Děláme dobrou práci.

Jaký je rozdíl mezi ortopedií a traumatologií?
Na ortopedii přichází pacient plný očekávání. Je připravený a očekává, že bude chodit, nebo se lépe hýbat. Kdežto na traumatologii není připravený nikdy. Má náhlý problém. Závažnost jeho zranění je jen těžko odhadnutelná.

Takže, když mě léta bolí koleno, zajdu na ortopedii, když si vymknu kotník tak na traumatologii?
Ano i ne. Ortopedie se jako obor zabývá léčbou pohybového ústrojí. Dělí se na klasickou, která řeší dlouhodobé a chronické potíže a provádí víceméně plánovanou operativu, a na traumatologii pohybového ústrojí, která, jak je již patrno z názvu, se zabývá právě úrazy pohybového ústrojí a operace jsou často neplánované.

Pacientů stále přibývá, proč?
Degenerativních onemocnění pohybového aparátu je více. Spoustu nemocnic v okolí omezilo provoz. Třeba Nymburk, Brandýs, Mělník a Turnov.

Jaké procento populace má problémy s artritidou nebo artrózou?
Když jsem před dvaceti lety začínal, byly na okrese tři ortopedické ambulance, teď jich je asi deset s plným provozem, a nestačí. To dokládá nárůst pohybových problémů. Lze říct, že téměř každý má nějaký takový problém.

Pamatujete si každého pacienta?
Bohužel ne. Pamatuji si známé, nebo těžké výkony na kyčlích a také komplikace.

Chodí za vámi bývalí pacienti a děkují, že už zase mohou chodit? Zcela výjimečně, protože neumějí říct to nejjednodušší – děkuji. Při kontrole spolu hovoříme asi takto: Tak co pane, jaký to je. Pane doktore, není to ono. Takže to je horší než před operací? Ne to se nedá srovnávat, to já si teď dojdu a udělám si, co chci. Tak co tedy není ono? No ještě to pobolívá. Ale vždyť jste před operací nechodil. To jo, ale tohle není ono.

Neuvažoval jste, že skončíte?
Mnohokrát. Medicína je nevděčná, protože přináší trápení a je náročná na čas. Zpátky mne ale vždy dostane další úspěšná operace. Dotlačí mne to k myšlence: Vždyť ono to zase není tak špatné.