Narozeniny slaví u mísy s cukrovím a vánočního stromku. Už si na to zvykli

24. prosinec je pro ně výjimečný hned dvakrát: krom Štědrého dne mají taky narozeniny. Ostravští ježíškové se Sedmičce svěřili, jaké to je narodit se na Vánoce.

Takový dárek se nedá předem příliš naplánovat. Každopádně je originální a kdo jej dostane, zaručeně zjihne. „Naši mi odjakživa říkali, že jsem jejich dáreček,“ povídá Iveta Kolesárová z Ostravy. Na svět přišla 24. prosince 1971. O dost dřív, než její rodiče i všichni kolem čekali. „Měla jsem se narodit až v únoru. Místo toho jsem přišla na svět v sedmém měsíci. První dny života jsem strávila v inkubátoru. Vážila jsem 1,7 kilogramu,“ dodává Kolesárová.
Předčasně, i když jen o pár dní, se narodil i další ostravský ježíšek Ivan Sekanina. „Měl jsem přijít na svět tuším na Silvestra, ale mamka se rozhodla, že před Vánoci ještě umyje okna. A šup, byl jsem tu o týden dřív,“ směje se redaktor Českého rozhlasu Ostrava. V rodném listě má datum narození 24. prosince 1959.
O sedmadvacet let později v Ostravě přišla na svět Jana Stuchlá, dívčím jménem Staňková. Mladá maminka malého Štěpána říká, pod co by se podepsali i všichni ostatní Ježíškové: narodit se na Štědrý den má své plusy i minusy a člověk si na to jednoduše zvykne. „Je to trošku zvláštní pocit, jako dítě jsem to možná brala tak, že jsem o něco ošizená, mrzelo mě třeba, že nemůžu vzít na své narozeniny spolužákům do školy bonbony. Brát je o několik dní dřív, to není ono. Ale teď už mi přijde úplně normální, že jsem se narodila na Štědrý den,“ povídá Stuchlá.

Na holky to nezabíralo

Ivan Sekanina je se svým datem narození maximálně spokojený. „Na Štědrý den se každý nerodí, ale mně přišlo, že je to normální. Občas mě lidé kolem litovali, že to mám špatné, že jsem ošizený. Ale já jsem se tak nikdy necítil. Dárků jsem vždycky dostal dvojnásobek. Ráno narozeninové, večer přišel Ježíšek,“ povídá Sekanina. Díky narozeninám měl na Štědrý den i mnohé úlevy. „Sestra se musela doma zapojit do vánočních příprav, já jsem nemusel nic. Jen mohl, pokud jsem chtěl,“ vzpomíná na dětství Sekanina, který přišel i na to, jak své originální datum narození zúročit. „Zkoušel jsem na to balit holky. Že jsem Ježíšek a dávám dárky, tak ať si mě hledí. Moc to nezabíralo,“ směje se dneska.

Dort nejspíš nebude

Štedrý den rozdělený na narozeninové dopoledne a vánoční podvečer má i Jana Stuchlá. A její manžel Jan se směje, že mu ženino výročí lehce kříží plány. „Jsme zvyklí se postit. Takže narozeniny slavíme, ale chudě, i když na stole je toho spousta. Připijeme si, dáme si kousek cukroví,“ popisují manželé, jak vypadají domácí oslavy od té doby, co jsou svoji. Ale i s tím si dokázali poradit: větší rodinné posezení nechávají na vánoční svátky. To už si může dát každý, nač má chuť. „Líbí se mi, že je Jana narozená právě na Štědrý den. Připadá mi to výjimečné, to jen tak někdo nemá, rád se s tím pochlubím,“ usmívá se Jan Stuchlý.
S oslavami narozenin má potíž i Iveta Kolesárová. „Slaví se to špatně. Před Vánoci nikdo z přátel nemá čas, pečou, uklízejí, a pak už je každý s rodinou. Jako dítě jsem záviděla všem, kdo mají narozeniny v létě.“ I Jana Stuchlá vždycky snila o zahradním narozeninovém večírku. „Bylo mi líto, že nemůžu mít oslavu venku, něco ugrilovat. Vždycky jsme si sedli do obýváku, kde už stál stromeček. A taky jsem málokdy dostala dort. K Vánocům se moc nehodí, na stole bývá cukroví,“ vypráví. Iveta Kolesárová dostala vloni od přítele dárek, který ji moc potěšil. „Na Vánoce jsme jeli do Thajska. Moc se mi tam líbilo, především tam bylo hezky teplo, a tak jsme se letos rozhodli, že si to zopakujeme,“ líčí majitelka ostravské modelingové agentury, proč stráví Vánoce i své narozeniny daleko od Ostravy.
Jana Stuchlá i Ivan Sekanina zůstávají na svátky doma. Oba se těší na svou oblíbenou pohádku Princezna ze mlejna. „Přitom není vůbec vánoční,“ říká Stuchlá. „Ale zato je taková příjemná, sousedská,“ doplňuje Sekanina. Vánoce prožije doma s rodinou. „Ostravanům bych popřál, ať si Vánoce užijí v klidu a ve zdraví. Ať se moc nevztekají. I do nového roku přeju hlavně zdraví. Když se k němu přidá kousek štěstí, vůle, snahy, pak už jde všechno,“ říká Sekanina.
Jana Stuchlá by ráda, aby k sobě byli lidé v Ostravě tolerantnější. „A za naši rodinu prosím o pěkné počasí. Začali jsme stavět dům, děláme to svépomocí. Zatím máme sklep a základovou desku. V novém roce bychom rádi pokročili po střechu,“ dodává na vysvětlenou.