Názvy ulic v Plzni ctí Rychlé šípy, zapomínají na slavné rodáky | E15.cz

Názvy ulic v Plzni ctí Rychlé šípy, zapomínají na slavné rodáky

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn

Ulice v kraji nesou jména různých osobností. Skutečných i literárních, známých i zapomenutých. Sedmička se vydala po jejich stopách v minulosti.

Ulice jsou zvláštní pamětí měst. Červené cedule na nárožích vyprávějí o tom, jak se měnily režimy a s nimi i názvy ulic a náměstí. Dnešní Masarykovo náměstí ve Stříbře se jmenovalo Hitlerovo, Stalingradské a Gottwaldovo. Rekord v počtu přejmenování v Plzni drží dnešní Americká. Byla třídou Moskevskou, Stalinovou, Karla IV. nebo Reinharda Heydricha.

„Bydlím v ulici, která se jmenovala Stalinova, Československosovětského přátelství a Dubčekova. Teď je Zahradní, a tak to už nejspíš zůstane,“ říká někdejší starosta Plané Karel Vrzala.

Vyhrává Masaryk

Osobnosti, po nichž nesou ulice jména, jsou velmi různorodé, známé i zapomenuté, významné i méně významné. Dokonce existují ulice pojmenované po literárních hrdinech.

Absolutním vítězem v pomyslné soutěži „kdo má ulic víc“ je Tomáš Garrigue Masaryk. V deseti největších městech kraje má celkem jedenáct ulic a náměstí. V Plzni totiž nese jeho jméno ulice na Doubravce a náměstí na Borech.

Nutno říct, že na prezidenta osvoboditele při pojmenovávání ulic zdaleka nepamatovali ve všech městech a městečkách. V Plané žádnou ulici ani náměstí nemá. Zato tu stále existuje ulice Fučíkova. Stejně jako v Tachově.

„Důvod, proč jsme název po revoluci nezměnili, je jednoduchý. Jednak dosud žádný historik nepřinesl důkaz, že by Julius Fučík nebyl hrdina, ale udavač a padouch. A za druhé tahle ulice je na největším plánském sídlišti a bydlí v ní dva tisíce lidí. Ti všichni by si po přejmenování museli měnit občanské průkazy,“ vysvětluje Vrzala.

Na dalších místech pomyslného žebříčku se umístily osobnosti, které odpovídají výsledkům ankety o největšího Čecha a také postavám z Cimrmanova Českého nebe. Je to Komenský, Borovský, Žižka, Tyrš a jediná žena, Božena Němcová. Kromě nich lidé často jako svou adresu uvádějí ulici Palackého, Nerudovu, Máchovu, Smetanovu a Tylovu.

Díky Marii Terezii

Pokrokové změny, které dávno považujeme za samozřejmost, zavedla v českých zemích Marie Terezie, případně její syn Josef II. Nejinak je tomu i v případě pojmenovávání ulic. Spolu s názvy ulic zavedli též čísla orientační.

Nový systém zjednodušil orientaci v rozrůstajících se městech. Hledat dnes v Plzni nějaký dům jen podle čísla popisného, které uvádí pořadí, v němž vznikl v dané lokalitě, by bylo naprosto nemožné.

Císařské nařízení o pojmenovávání ulic a zavádění domovních čísel vydal 23. března 1857 až František Josef I. Následovaly spory o to, zda mají být názvy uváděné česky, nebo česko-německy, a po jakých osobnostech se budou ulice jmenovat. Po vlastencích? Po členech císařské rodiny? Tenhle problém se s ulicemi táhne dodnes. Jak se mění režimy, mění se i cedule na nárožích.

Velká přejmenování se uskutečnila po roce 1918, pak s příchodem i odchodem nacistů a také se začátkem i koncem komunistické éry. Podle současného zákona o obcích jsou jména veřejných prostranství plně v kompetencích obcí a ulice se nesmějí jmenovat po žijících osobnostech.

Protože zákon nezakazuje dávat ulicím jména postav, které nikdy neexistovaly, můžeme v Plzni narazit na ulici Slavojovu a Zábojovu, což jsou postavy z epické básně Slavoj a Záboj z Rukopisu královédvorského. A zhruba před šesti lety získaly ulice v nově vzniklé čtvrti na Sylvánu jména několika Rychlých šípů.

„Navrhl jsem tehdy starostovi Jiřímu Uhlíkovi, že by se nové ulice mohly jmenovat Skautská a Foglarova. K nim by mohla přibýt jména některých šípáků,“ vzpomíná autor návrhu Petr Náhlík.

Zamítli Vontskou ulici

A tak existuje ulice Metelkova, Hojerova, Dušínova a Tleskačova. „Tleskačova se původně měla jmenovat Vontská, ale někteří zastupitelé byli proti s odůvodněním, že Vontové jsou záporné postavy,“ dodává Náhlík. Jedna z těchto ulic však přece jen nese jméno po člověku, který skutečně žil. Jindra Hojer byl členem skutečného Foglarova skautského oddílu.

Po způsobu Járy Cimrmana by se rodičům, kteří očekávají narození potomka, dalo poradit, že má-li matka podezření, že přivede na svět osobnost, která se zapíše do dějin, měla by se odebrat k porodu do nějakého menšího města. Dítě tak bude mít téměř jistotu, že tu jednou bude ulice s jeho jménem.

Čím menší město, tím si jeho obyvatelé svých rodáků víc považují. V Plánici a Kožlanech mají jen jednu jedinou ulici, která nese jméno nějakého člověka. V obou případech jde o nejvýznamnější místní rodáky, Františka Křižíka a Edvarda Beneše. Stejně tak se Chudenice hrdě hlásí k Jaroslavu Kvapilovi, Přeštice k Jakubu Janu Rybovi a Josefu Hlávkovi, Dobřany k režiséru Otovi Kovalovi nebo Stříbro k Jakoubkovi ze Stříbra. Klatovská ulice Bullmanova zase připomíná pěstitele tamních věhlasných karafiátů.

Řadu ulic pojmenovaných po místních významných osobnostech a rodácích, kteří přerostli význam města, má i Sušice. Připomíná si světově uznávaného matematika a fyzika Matyáše Lercha. Nezapomněla ani na šlechtice, liberálního politika a vlastence Karla Drahotína Villaniho či na muže, který Sušici proslavil zápalkami, na Vojtěcha Scheinosta.

Trnkova ulice chybí

Naproti tomu Plzeň nenašla ani v porevoluční „přejmenovávací euforii“ prostor pro ulici, která by nesla jméno Jiřího Trnky nebo Jindřicha Plachty. Architekta Adolfa Loose, jenž vytvořil interiéry pro plzeňskou smetánku meziválečných let, připomíná ulice jen v nedalekém Senci.

Ze kdysi významných plzeňských průmyslníků se své ulice v poslední době dočkala rodina hrnčíře Goldscheidera, z jejíž vídeňské větve později vznikla světoznámá porcelánka. Ulice Na Belánce v sobě i v dobách socialismu skrývala vzpomínku na někdejší strojírnu bratří Bellaniů.

Emila Škody a Škodovka

Jejich konkurenta Eduarda Bartelmuse, jehož slévárna vyrobila tisíce pohárů ke slavnostní korunovaci posledního ruského cara Mikuláše II., nepřipomíná ve městě už nic.

A na nejslavnějšího plzeňského průmyslníka, Emila Škodu, zbylo prostranství před hlavním vchodem do jeho továrny, které vzniklo ve druhé polovině dvacátého století zbouráním několika bloků domů. Nese hrdý název náměstí Emila Škody, ale ve skutečnosti je tu jen podchod, nepříliš pěstěný trávník a věčně plné parkoviště.

Jako svoji adresu tohle náměstí nemá žádný dům ani žádná firma. Dokonce i sama Škodovka sídlí na adrese Tylova 57, což je ulice, která náměstí Emila Škody ohraničuje z jihu.

Po kom to je?

Velké množství ulic však nese jména osobností, na které si dnes už nikdo nevzpomene. Plzeňská Břeňkova připomíná hejtmana husitských vojsk Břeňka Švihovského z Dolan, který padl v bitvě u Sudoměře. Majerova se zase jmenuje po učiteli a spisovateli Antonínu Majerovi, jenž byl ředitelem Vyšší průmyslové školy v Plzni.

Čejkova ulice v Klatovech nese jméno malíře, který je autorem řady sgrafit na tamních domech. Randova připomíná prezidenta České akademie věd a umění, rodáka z Bystřice nad Úhlavou Antonína rytíře Randu.

Ulice Josefa Růžičky v Rokycanech nese jméno místního rodáka, historika a geografa. Rokycanským rodákem byl i Adolf Srb, politik, novinář a spisovatel, na nějž město také v ulicích pamatovalo. Madlonova ulice připomíná docela tragickou událost. „Madlonova ulice se jmenuje po Madlonově pluku. Jeho vojáci se ve třicetileté válce vzbouřili a utekli z boje. Chytili je právě v Rokycanech a pluk byl za trest zdecimován. To znamená, že každý desátý voják byl prý pověšen na lípě právě v téhle ulici,“ vysvětluje bývalý ředitel rokycanského archivu Petros Cironis.

V Domažlicích by se mohlo zdát, že předběhli dobu a mají tu ulici pojmenovanou po Jiřím Paroubkovi. Ale zdání klame. „Paroubkova ulice se jmenuje po malíři Janu Paroubkovi. Ten se narodil v Domažlicích v roce 1877 a ve svém díle čerpal z motivů Chodska i Domažlic,“ objasňuje ředitel Muzea Chodska Josef Nejdl.

Záhady a kuriozity

Své ulice mají na západě Čech i aktivní odbojáři nebo sokolové, jejichž život ukončily nacistické koncentrační tábory. To je třeba případ ulice Zdeňky Kadeřábkové v Nýřanech, ulice JUDr. Žlábka v Domažlicích, náměstí Josefa Urbana v Rokycanech nebo Vaníčkovy ulice v Plzni.


30 otázek o legendárním českém komiksu. Jak dobře znáte Rychlé šípy, které slaví 80 let?


Ne u všech ulic se však dá původ názvu dohledat, a tak na cedulích zůstávají jména, o jejichž nositelích dnes už nic nevíme. To je i případ Pěnkavovy ulice v Plzni. Křížkova ulice na Roudné zase vděčí za svůj název komunistické zkomolenině.

Odedávna se totiž jmenovala Křížková podle křížku, který tu stával. Jenže takový výklad nebyl ideologicky vhodný, a tak se dlouhá samohláska na konci prostě změnila na krátkou samohlásku.

Další ulice dokázaly ve svých názvech přežít i porevoluční dobu, a tak v Rokycanech stále mají ulici Svazu bojovníků za svobodu, v Plzni je Majakovského, v Klatovech Maxima Gorkého, v Přešticích a Stříbře Gagarinova nebo v Kralovicích ulice Marie Majerové.

Rafinovanost projevilo při pojmenovávání ulic Spálené Poříčí. Aby tam snad někdy nezapomněli na nějakého významného rodáka, nazvali tu rovnou jednu ulici ulicí Rodáků.

VZPOMÍNKA NA RODÁKY

Plánice - Křižíkova ulice

V Plánici je jediná ulice pojmenovaná po osobnosti, a hned po té nejvýznamnější. Po tamním rodákovi Františku Křižíkovi. Je v ní jeho muzeum.

Kožlany - ulice Dr. E. Beneše

Druhá nejdelší ulice města nese jméno nejslavnějšího rodáka, prezidenta budovatele Edvarda Beneše. Je zde jeho muzeum.

Dobřany - ulice Oty Kovala

I Dobřany si ve svých ulicích našly místo pro svého nejslavnějšího rodáka, kterého se navíc podařilo identifikovat teprve před pár lety.

Přeštice - Rybova ulice

V centru města si Přeštice připomínají autora České mše vánoční, Jakuba Jana Rybu.

Stříbro - Jakoubkova ulice

Město si připomíná osobnost husitského hnutí, spolužáka Jana Husa a prvního propagátora přijímání pod obojí, Jakoubka ze Stříbra.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video