Když se Petr Sakrajda neprobojoval na konci přípravného období do základního kádru extraligového Třince, rozhodl se vrátit tam, kde s hokejem začínal. Do Uherského Hradiště. Tedy do týmu, který trénuje jeho otec, také Petr.
Starší ze Sakrajdů vrátil hradišťskému hokeji lesk tím, že ho po devíti letech dostal zpět na druholigovou mapu. Jeho syn by rád zužitkoval zkušenosti z vyšších soutěží a pomohl hokejistům k vysněnému play-off. „Bylo by to krásné. Jako nováček musíme vyhrávat hlavně domácí zápasy,“ míní útočník.
Určitě jste měl nabídky i z jiných měst. Proč jste si vybral Uherské Hradiště?
Mohl jsem hrát druhou ligu v Orlové, nebo první v Třebíči. Od začátku jsem měl ale jasno. Buď Třinec, kde jsem byl na zkoušce, nebo Uherské Hradiště, kde mám přítelkyni, rodinu, přátele a dva psy.
Jak vaše namlouvání v Třinci vypadalo?
Zkoušku jsem si domluvil s trenérem Kopřivou, který mě vedl dva roky v extralize. V pětitýdenní přípravě jsem s nimi absolvoval všechny zápasy. Moje šance se zvýšila, když se zranili tři hráči základu. Ti se ale uzdravili, a navíc mi trenér řekl, že musí do kádru zapracovat mladší hráče.
Kdybyste byl mladší, jste v extralize?
Kdybych měl dvacet, asi bych měl větší šanci. Ale říkali, že dveře zavřené nemám.
Co to znamená?
Domluvili jsme se na střídavém startu. Když se někdo zraní, tak mě povolají.
Jste zklamaný?
Samozřejmě mě to mrzí. Ale lepší je hrát v Uherském Hradišti, než zahřívat lavičku v nejvyšší soutěži.
Trénuje vás otec. Jaké to je?
Normální. Beru ho jako každého jiného kouče. V kabině je to trenér a doma otec.
Tykáte mu?
Pořád. Stejně jako spousta spoluhráčů, kteří s ním vybojovali druhou ligu. Mají hezký, kamarádský vztah. Zkuste jít unavená po práci trénovat a tam na vás bude trenér řvát. To nejde. Tady hokej hrajete proto, že vás baví.
Plány do budoucna? Zřejmě to zkusíte ještě jinde.
Možná. Rád bych hrál někde v zahraničí. Hlavně kvůli řeči.
