Nechtěli troubit sousedům k televizi

Petra Grigoriadu si už zvykla, že o víkendech si jejího manžela půjčuje Kryštof.

Osmadvacetiletá Petra Grigoriadu je manželkou známého trumpetisty Nikolase Grigoriadise z kapely Kryštof. Jsou spolu již osm let od dob, kdy ještě studovali. Stejně jako Nikos se zabývá hudbou – hraje na lesní roh a zároveň učí na umělecké škole ve Vratimově.

Kapela Kryštof má hodně fanynek.
Nad tím moc nepřemýšlím. Nebo spíše nechci přemýšlet. Ale manželovi věřím a znám ho. Myslím, že není ten typ, který by vyhledával jinou společnost.

Dostává dopisy od ctitelek?
Občas nějaké chodí. V některých byly dokonce básně a sem tam i nějaké pozvání na kafe.

Jezdíte na manželovy koncerty?
Dříve jsem jezdila. Když bylo místo v autě, tak jsem se svezla. Teď jdu, jen když mají koncert v Ostravě nebo nějakou velkou akci v Praze.

Když manžel dodělá pro Kryštof nějakou písničku, jste k němu kritická?
Řeknu mu, co se mi na té písničce nelíbí, ale dokážu i pochválit. Řeknu mu třeba, že něco takového tady ještě nebylo.

Když se vám na nové skladbě něco nelíbí, předělá ji manžel nějak jinak?
To ne. Ale poslouchá to znovu a znovu. Myslím, že se mu to honí hlavou a poslechne si skladbu jakoby z jiného úhlu.
Dechy jsou poměrně hlasité nástroje. Máte nějaký rozvrh, kdo kdy bude doma zkoušet?
Vidíme se tak málo, že rozvrh nepotřebujeme. Ale i kvůli cvičení jsme si pořídili domek. Ze začátku jsme bydleli v paneláku.

Co na to říkali sousedi, když jste jim začali troubit do stropu?
Tam se zkoušet nedalo. Sousedka měla malé děti, to bych jí nemohla udělat. Musela jsem proto zůstávat dlouho v práci a cvičit tam. Teď jsme v baráčku, který postupně rekonstruujeme, a tak můžu hrát, kdy chci.

Manžel má řecké kořeny. Je to na něm poznat?
Ne. Nikos žije v Česku odmalička a jako Řek se nechová. Je velice klidný.

A umíte řecky?
Něco málo. Učila jsem se hodně, ale jde to ztuha. Navíc jsem dělala školu, tak jsem řečtinu odsunula bokem. Ale chci se tomu opět věnovat. Když jsem byla s Nikosem poprvé v Řecku, tak jsme tam byli asi jeden měsíc a bylo to těžké. Žili jsme v rodině, která mluví jen řecky. Nikos mi sice hodně překládal, ale vždycky jsem si odpočinula, když jsme jeli k tetě, která umí česky.