Necvičený pes je jako odjištěná zbraň

Robert Blažek umí z neposlušného psa udělat psa vycvičeného. Stačí mu k tomu pár měsíců. Trénováním „psů na klíč“ se zabývá už téměř čtyři roky.

Lidé, kteří si přejí, aby je jejich psi začali více poslouchat nebo se naučili nové věci, je mohou svěřit do péče osmadvacetiletému Robertu Blažkovi z Jindřichova Hradce. Ví, jak s různými plemeny psů pracovat, čím je musí motivovat k lepším výkonům i jaké pověry o psech panují.

Může u výcviku psa být i jeho majitel, nebo zvířata trénujete úplně sám?

Záleží na dohodě, páníček na výcvik dohlížet může a nemusí. Majitelé mohou svoje psy svěřit kompletně do mé péče a po skončení výcviku si je zase vyzvednout. Tahle možnost je ovšem pro psa trochu náročnější, zvíře je ze začátku zmatené a musí si zvykat na nového člověka.

Říkal jste, že psy máte rád odmala. Jak dlouho se jejich cvičením zabýváte?

Trénování jako živnosti se věnuji skoro čtyři roky. Předtím jsem byl členem výcvikového klubu ve Veselí nad Lužnicí. Zabýval jsem se už více než padesáti psy. Odmalička jsem vídával, jak můj strejda cvičí lovecké psy pro různé disciplíny, například na myslivčinu, ostrost, barvy, prostě je celkově připravoval na lovecké zkoušky. Zalíbilo se mi to.

Jsou všichni psi z hlediska výcviku stejně chytří a snaživí?

Zdaleka ne. Liší se to podle rasy psa. Lépe se samozřejmě pracuje s inteligentnějšími plemeny, jako jsou třeba kolie nebo německý ovčák. Když má pes rodokmen a je šikovný a poslušný, výcvik trvá asi tři měsíce.

Jací psi se vám nejčastěji dostávají do rukou?

Necvičení úplně nebo cvičení špatně. Mít nevychovaného psa, zvlášť nějaké větší nebo bojové plemeno, je jako nosit u sebe odjištěnou zbraň. Spousta psů nemá od svých pánů správné podněty, jsou rozmazlení a mají zbytečné návyky. To platí hlavně u starších psů, kteří mají naučené různé špatné věci. Toho se musí rychle zbavit. Takovým psům se říká polotovary. Základní věcí je třeba naučit psa rozdílu mezi jeho místem a mým prostorem. Můj pes, Lella, třeba ví, že nesmí do obýváku. Tam chodí jen za odměnu.

A co dostávají za odměnu ostatní psi?

Vždycky musím nejprve zjistit, co mají rádi. Různí se to, jeden pes má rád syrové maso, jiný zase nějakou sušenku, piškot, hračku nebo podobné věci. Trénoval jsem i psa, který ujížděl na rybích ocasech. To ale bylo pochopitelné, protože jeho majiteli byla rodina, které patří několik rybníků.
Jak dlouho se pes dokáže soustředit na cvičení?
Průměrně dvě hodiny denně. Víc toho vstřebat nedokáže, pak už není pozorný a třeba dělá i naschvály. Moje praxe je ve většině případů taková, že psa cvičím ve zhruba čtvrthodinových úsecích a pak si s ním vždycky za odměnu chvíli hraju.

Jaké povely dělají vašim svěřencům největší problém?

Spousta psů, se kterými jsem se setkal, měla potíže s odevzdáváním přinesených předmětů do mé ruky. Skoro pokaždé se zastavili těsně přede mnou a věci vyplivli na zem. V takovém případě je důležité psovi neustupovat a opravdu ho pořádně naučit plnit příkaz tak, jak má.

Už se vám taky nějaký ze psů vzepřel? Máte nějaké zranění?

Někteří psi jsou ze začátku velice nervózní a rozmazlení. Jasně, že se je to snažím hodně rychle odnaučit. Co se týče zranění, mám jen pár jizviček na prstech jedné ruky. Ty jsou od jednoho pražského krysaříka, kterého jsem ani netrénoval. Horší zkušenost měl můj strýček. Byli jsme na zahradě, s pitbulem. Pes byl nervózní, strejda sáhl po vodítku a pes mu najednou visel zakouslý do ruky. A držel. Strejda trhnul rukou a pitbul mu tak překousnul šlachu. Naštěstí jsem pak zasáhl, psa jsem přiklekl a sundali jsme ho.

Psi prý před deštěm žerou trávu. Jsou nějaké další věci, které mají lidé zažité, a přitom nejsou vůbec pravdivé?

To o trávě je samozřejmě hloupost. Říká se, že žraní trávy psům pomáhá při trávení. To taky není úplná pravda, spíš jim to totiž umožňuje lepší vylučování. Jasně, když pes vrtí ocasem, tak se raduje. Ale když třeba uměle zívá, tak je nervózní a zmatený z nového prostředí.