Nejdřív hodují, pak neplatí

Desítky tisíc korun ročně propijí a projí v restauracích lidé, kteří pak nemají na zaplacení. Hrozí jim pokuty i soud.

Byla to scéna jako z televizní komedie. Podnapilý muž se před časem usadil za stolem restaurace poblíž břeclavského gymnázia a hodoval. Dokonce pohostil i další lidi. Vtipy však sršel pouze do chvíle, kdy přišla servírka s účtem. Na zaplacení neměl ani korunu.

„Prosil, ať nevolám policii. Řekl, že mi dá vše, co má, že se klidně i svleče. Tak jsem kývla. Venku byla zima a on odcházel jen ve spodkách a botách,“ popisuje zkušenost s hostem bez peněz číšnice Jana Benýšková. Podobných případů zaznamenají břeclavští i hodonínští policisté a strážníci ročně desítky.

Zdaleka se přitom nedozví o každém, podobně jako v tomto případě. Škody, které vznikají hospodským, tak jdou minimálně do desítek tisíc korun.

Strážníci už řešili i případ muže, který si bez peněz dopřál přímo gastronomickou turistiku. „Nedávno přijel do Hodonína pán, který se za tři dny přejedl ve třech restauracích a ani jednou neměl peníze. Dostal pokutu za přestupek, ale ta může být maximálně tisíc korun,“ podotýká šéf hodonínských strážníků Jindřich Vašíček.

Číšníci a servírky se shodují, že běžného hosta lze předem podezřívat jen těžko. Obsluhují proto všechny, i když si třeba nejsou jistí, jestli dostanou peníze. Věta „Nemám na zaplacení“ je pak dokáže rozčílit na celý den. „Žádná servírka totiž nemá tolik peněz, aby mohla za hosta platit třeba každý týden,“ říká Benýšková, která za dlužníky zaplatila ze svého zatím stovky korun. Na oplátku už získala oblečení nebo třeba mobil.

U případu se svlečeným mužem se servírka smála, ale ne každý takový příběh končí vesele. Například jedna číšnice z podniku v centru Hodonína zažila poměrně děsivou scénu.

„Přišel muž a chtěl pivo. Pak objednával vodky lidem okolo. Když jsem ale chtěla, aby zaplatil, vyhrožoval mi. Řekl, že je mafián a když mu nedám pokoj, zastřelí mě,“ vzpomíná Lucie, která si nepřála uvést celé jméno. Tehdy ihned zavolala policisty, kteří agresivního hosta odvedli. Lucii však v ruce zbyla účtenka na pět set korun.

Peníze sice mohla po „mafiánovi“ žádat zpět v občanskoprávním řízení, ale zdlouhavému sporu se raději vyhnula. A stejně, podle všeho, jedná drtivá většina restauratérů. I právník Vítězslav Krabička říká, že šance získat peníze zpět soudní cestou sice existuje, ale nikdy o takovém sporu neslyšel. „Otázkou totiž je, zda by se někomu vůbec vyplatilo peníze takto vymáhat,“ podotýká Krabička.

Psycholožka Marie Jandová tvrdí, že mnoho neplatících hostů si dopřává jídlo a pití zadarmo, i když je k tomu životní situace nijak nenutí. „Bezdomovec nebo sociálně slabý člověk nepůjde v nouzi do restaurace. To raději ukradne rohlík. Ti, kteří to dělají úmyslně, mají prostě pokřivený charakter,“ míní psycholožka.

Tento názor sdílejí i hodonínští policisté. „Bezdomovci to dělají také, ale ojediněle. Častěji si objednávají a následně neplatí lidé ze střední sociální vrstvy,“ říká mluvčí hodonínských policistů Petr Zámečník.

Šéf břeclavských strážníků Zdeněk Herman přizvukuje. „Za některými takovými neplatiči dokonce vyjíždíme do restaurací opakovaně,“ poznamenává Herman.