Ostrý zvuk zvonku. Staniční sestra karvinské záchytky Květuše Staroňová s kolegyní Vandou Wawreczkovou otevírá dveře městské policii, která přivádí staršího opilého muže.
„Tak se pojďte podívat, jak to u nás chodí. Tady se posaďte,“ vítá s úsměvem sestra opilého muže. Je klidný, smutný a hned začne sestrám líčit svůj příběh. „Jedno pivo, druhé pivo,“ popisuje.
V pokoji naproti leží opilá žena. „Já jdu domů,“ řve na sestry přes zavřené dveře s vyřízlým úzkým okýnkem. Sestřičky ale zachovávají úsměv na tváři a nadhled i tehdy, když jim žena vyhrožuje zabitím. „To je tu často,“ prohodí Staroňová.
Za jediný měsíc zažijí sestry na karvinské záchytce kolem dvou stovek příjmů. „Jsou to ženy, muži, mladí i staří. Ženy jsou ale mnohem horší než chlapi. Mnohem vulgárnější a agresivnější,“ říká Wawreczková.
Stále častěji přivážejí na stanici policisté nebo záchranáři mladé lidi. „To kdysi opravdu nebývalo,“ připouští Wawreczková.
Za noc na záchytce víc než v hotelu
Sedm set korun. Tolik zaplatí opilec, který stráví noc na záchytce. Nejméně v Česku. Například v Kroměříži si za noc účtují 12700 korun. Za sedm stovek v Karviné dostane klient nocleh na lehátku s čistou dekou, hodně vody a péči usměvavých sestřiček. Na skladě mají i plínky.
„Někteří nejsou ani schopní si sami zajít na záchod. Plínky jsou příjemným řešením tohoto problému,“ vysvětluje Staroňová.
Jednomu z opilých mladíků se ale plínka líbila i po vystřízlivění. „Když ho kolegyně propouštěla, zeptal se, jestli si plínu může nechat. Pak na ni natáhl kalhoty a odešel,“ líčí Staroňová. To, jestli je před výplatou nebo po ní, ale na záchytce nepoznají. „Není pravidlem, že po výplatách je tu lidí více. Jenom na Silvestra a o víkendech bývá větší nápor. Stává se i to, že do telefonu říkáme strážníkům „Máme plno“ a dalšího člověka nepřijmeme. To ho pak musí odvést jinam. Na Silvestra začíná frmol až tak po půlnoci,“ informuje staniční Staroňová, která na záchytce v Karviné pracuje už šest let.
Ani vypjaté situace karvinské sestry nerozhodí. Pečují o lidi, kteří to přehnali s alkoholem, jejich klienty jsou ale i lupiči a vrazi. „Policisté nám s takovými lidmi pomáhají. Měli jsme tu i vrahy, které přivezli z místa činu, od krve. Jejich věci si vzali kriminalisté,“ vypráví Staroňová.
O nápaditosti karvinských sester svědčí, že si zřídili vlastní sklad náhradního oblečení pro lidi, kteří si po vystřízlivění nemůžou obléct své špinavé oblečení.
„Máme tu kalhoty trika, svetry, nějaké boty a dokonce i jedny šatičky,“ usmívá se Staroňová. To vše si do práce nanosily sestry z domu, aby opilci mohli domů odcházet čistí. Obzvláště, když jde třeba o cizince. I takoví už v Karviné nocovali.
„Měli jsme tu Slováka, Angličana i Araba. Domluvit se s opilým cizincem není vůbec jednoduché. Někdy nám ke všemu dělají naschvály. Třeba ten Slovák. Pořád tvrdil, že nerozumí. Došlo to tak daleko, že dorazila tlumočnice a překládala z češtiny do slovenštiny,“ popisuje Staroňová.
I záchytka má své štamgasty
Na službě se sestry nenudí. Ani v pracovní dny. Hned v sedm hodin příjíždí zraněná paní, kterou musejí pro její bezpečnost připoutat k lehátku. O hodinu později se v přijímací místnosti objeví bezdomovec. Za další hodinu dorazí muž, který sestrám není neznámý. „Měl pořezané předloktí. Už ho tu známe. Vždy ho policisté přivezou s tím, že si chtěl ublížit,“ popisuje Staroňová. Ráno ho poslaly na psychiatrii. Do jedenácti hodin večer zazvoní u dveří policie ještě dvakrát. V obou případech přivezou muže. Jeden z nich nedokáže ani fouknout do přístroje na měření alkoholu. Pro někoho je ráno na záchytce velkou ostudou, pro jiného běžná situace. „Jsou tací, kteří se sem stále vrací. Třeba hned večer,“ povídá Staroňová. Poděkování se jim za péči nedostává. „Omluví se a poděkuje jeden člověk za několik let. Ani oblečení, které jim půjčíme, nám nepřinesou zpátky,“ říká Staroňová. Někteří záchytky chtějí zneužít. Takoví bezdomovci si v zimě na zvonek zazvoní sami. Bez úspěchu.
