"Nejsem dobrý spisovatel, jen jsem schopný promlouvat k lidem“ | E15.cz

"Nejsem dobrý spisovatel, jen jsem schopný promlouvat k lidem“

Kristýna Malíková

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Robert Fulghum v Brně představil novou knihu a poskytnul Sedmičce exkluzivní rozhovor.

Živil se jako barman, obchodník IBM, kovboj nebo učitel hry na kytaru. Vystudoval teologii, ale tvrdí, že jej nejvíce naučil život. Americký spisovatel Robert Fulghum si toto klišé skutečně může dovolit.
Čtyřikrát procestoval zeměkouli a jeho knihy milují čtenáři po celém světě. Hlavně pro jejich „skromnost“ a blízkost obyčejným lidem. Fulghumovy knihy přesně odrážejí jeho osobnost. On sám je pokorný, lidský a moudrý člověk, který neskrývá vlastní slabiny. Poslední knihu Drž mě pevně, miluj mě zlehka podepisoval v Brně v sobotu 22. října.
Novinku popisuje jako příběh o otvírání dveří. „Je na každém z nás, jestli dveře ve svém životě vnímáme jako zamčené, či jen zavřené,“ říká Fulghum. Svou knihou chce lidem pomoci pomyslné životní dveře otevírat .

V čem je vaše nová kniha odlišná od předešlých titulů?

Dosud jsem psával především kratší eseje. Liší se tedy především tím, že je to opravdová kniha (rozesměje se). Je to román, tedy ucelený text a příběh lidí. Vyprávění o tanci a o životě. A jak už jsem říkal, je především o otevírání dveří

Jak jste vy sám otevřel dveře, za kterými byla kariéra spisovatele?

Neměl jsem sourozence a jako dítě vyrůstal sám. Dokonce ani v mém okolí nebyly děti mého věku. Takže jsem si začal vymýšlet příběhy, a jak mi přibývaly roky, začal jsem si je zapisovat. Ještě později jsem je dával k přečtení přátelům, studentům i lidem z kostela.

Píšete o obyčejných a lidem blízkých věcech. Když jste psal první příběhy, uvažoval jste o vydání knihy?

Ne, já nepsal knihu- Neměl jsem chuš vydat knihu. Psal jsem takové krátké věci a pak se mě víc a víc lidí ptalo, když si je přečetli, jestli je nechci vydat jako knihu. Řekl jsem si, proč ne? U první knihy Všechno, co opravdu potřebuji znát, jsem se naučil v mateřské školce to bylo tak, že mi zavolala literární agentka z New Yorku. Že se jí dostala do rukou moje esej o mateřské škole. A jestli toho mám víc. A já měl. Plnou krabici. A potom už nešlo přestat. A kdyby to přestalo, začal bych dělat něco jiného.

To by asi málokoho překvapilo. Jste totiž muž mnoha profesí. Co vás, vyjma psaní, nejvíce bavilo?

Bavilo mě vždy všechno, co jsem dělal. U všech profesí jsem mohl dělat i to, co dělám celý život pořád, bez ohledu na druh povolání - přemýšlet o drobnostech života. Pořád máte možnost pozorovat svět a učit se. Studoval jsem teologii a u toho pracoval jako barman. Byla to skvělá zkušenost.

Hodně jste cestoval a poznal spoustu lidí. Musíte mít i dost špatných zkušeností.

Pokud jde o zklamání, tak je to pro mě například to, když lidé nejsou opravdu lidmi. Jsou to třeba jen maličkosti. Lidé telefonující na ulici, neohleduplní, přeřvávající se, narážející do ostatních. To mi opravdu vadí. Hlavně lidé za volantem s telefonem v ruce, přeřvávající rádio, s dítětem na zadním sedadle. To mi vadí. Jsou to maličkosti. Ale také nejsou. V podstatě je to vzorec chování „jsem centrem vesmíru“. Lidé jsou dnes sobečtí.

Vybaví se vám pěkný okamžik z návštěv Česka?

Když jsem jednou přijel do Prahy a vstal v brzkých ranních hodinách. Šel jsem se projít. Na Karlově mostě nebylo ani živáčka. A byl celý jen pro mě. Bylo to opravdu krásné.

Dokážete se radovat z maličkostí. Snad i proto jsou vaše knihy oblíbené. Jak si úspěch vysvětlujete vy sám?

Myslím, že je to tím, že mluvím o věcech, o kterých spousta lidí přemýšlí. O každodenních věcech. Jen jde o to, že já o nich mluvím nahlas. Já opravdu nejsem dobrý spisovatel. Jen jsem schopný promlouvat k lidem. Je to jako konverzace. Moje knihy jsou konverzace s lidmi.

Za svoji nejdůležitější knihu jste dříve označil titul „Od začátku do konce“. Proč zrovna tuto knihu?

Je hodně osobní. Je o každodenních rituálech, které vykonáváme a nevšímáme si jich. O mnoha věcech, které děláme, aniž bychom si to uvědomovali. Každý máme své osobní věci, rituály, které nemají žádnou peněžní hodnotu, ale kdyby nám do nich někdo cizí nahlédl, budeme se cítit bezbranně. Každý v sobě nosíme nějaký smutek. Své bolesti a prohry. Chtěl jsem tou knihou prostě říci, že když má někdo neradostný život, rozumím mu. Myslím, že rozumím lidskému zármutku.

Plánujete nyní něco nového? Třeba novou knihu?

Píšu neustále, teď třeba krátké hry. A také mnoho nových esejů. Je toho tolik, co mě napadá. Opravdu mnoho. Nemůžu přestat. A vlastně ani není důvod.

ROBERT FULGHUM

Narodil se 7. června 1937 ve Waco v Texasu.
Vystudoval teologii a působí jako unitářský pastor.
Vykonával řadu profesí, živil se jako barman, obchodník, kovboj nebo učitel hry na kytaru.
Spíš než za spisovatele se považuje za filosofa života.
Ženou donucen zoufalými okolnostmi dát první dítě k adopci. S dcerou je v kontaktu.
Dnes žije s manželkou Willow Bader.

Autor: Kristýna Malíková

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video