Malá vesnice Plasná s několika desítkami obyvatel každoročně v předvánočním čase na jeden den zněkolikanásobí počet lidí. Do statku, kde je chráněná dílna a bydlení, je přiláká příjemné prostředí, zábava a optimismus zaměstnanců. Na tradiční trh, Teátr Víti Marčíka, koncerty a housky z venkovní pece mohou zájemci přijet letos v sobotu 28. listopadu.
Stačilo přitom málo a podobný statek mohl fungovat někde jinde. Jeho zakladatelé ho získali náhodně nedaleko Kardašovy Řečice až po několika neúspěšných pokusech jinde. Z původní party přátel se projektu věnuje naplno už jen Jan Kostečka.
Pokaždé, když vás vidím, tak se neustále jen smějete. Máte důvod k optimismu?
Mám. V posledních letech jsem byl svědkem věcí, které byly na hranici zázraku. Těžko se ale někomu nezúčastněnému vysvětluje, že to může být i to, když se naši klienti naučí dodržovat režim v dílně. Nebo když si sami dokážou říct, co potřebují. A když navíc moji kolegové vymýšlejí něco nového, co posouvá naší práci dál, tak je to pro mě vzpruha a motivace. Ale nejsme žádná továrna na splněná přání našich klientů.
Dá se tomu rozumět tak, že vaši klienti nedostanou nic zadarmo? Jsou stejní jako ostatní. Jen potřebují jinou podporu. Jsou to „normální“ lidé, ke kterým se „normálně“ chováme. Stále je mezi lidmi zakořeněná představa, že člověk s mentálním postižením je chudák. Když se k němu budou chovat jako k chudáčkovi, tak on tím chudáčkem opravdu bude.
Máte s takovým chováním zkušenosti?
Jak jsou klienti z chráněného bydlení nebo z dílny stále samostatnější a lidé je potkávají v obchodech, na ulici, v restauraci nebo třeba ve vlaku, tak jsme zjistili, že veřejnost na takové setkání není někdy připravená. Proto jsme vymysleli desatero, jak by se měli k člověku s mentálním postižením chovat. A to teď budeme mezi lidi šířit.
Co desatero obsahuje?
Lidé s mentálním postižením nejsou zkrátka přerostlé děti. Když něco dělají špatně, je třeba jim to říct. Samozřejmě to asi bude ještě chvíli trvat, vždyť čtyřicet let tady panovalo přesvědčení, že je potřeba jim zajistit jen základní potřeby a chránit je před společností a společnost před nimi.
Život v ústavech je podle vašich desetiletých zkušeností přežitek?
Jako odborník plný zkušeností říkám, že ústavy být nemusí. Funguje to ve Skandinávii nebo třeba v Británii. Několikrát jsme si navíc ověřili, že třeba i agresivní chování se u lidí s mentálním postižením v ústavech vyskytuje častěji.
U vás nejsou agresivní?
Většina našich klientů s agresí po nějakém čase problémy nemá a navíc se jim často výrazně snižuje psychiatrická medikace, která v ústavu tlumila jejich nežádoucí chování. Pokud žijí v chráněném bytě a musejí si nakupovat, vařit, starat se o sebe, tak je to jiné než být s dalšími dvaceti lidmi v ústavním oddělení. V Čechách to sice víme, ale neumíme dělat zásadní politická rozhodnutí a jednoznačně říci, ústavy nebudou.
Proutek se stále rozšiřuje. Patnáct lidí pracuje v chráněné dílně a jedenáct klientů využívá chráněné bydlení v Plasné i v Hradci.
Díky sponzorům budeme otvírat novou část dílny, protože ta původní už pro nás byla malá. Ve staré části zůstane dílna na dřevo a do nové se přestěhuje výroba mýdel a textilu. Umožní nám to přijímat větší zakázky, zaměstnat i víc lidí a přitom nás nebude provoz stát víc peněz.
Předvánoční trh je rok od roku oblíbenější, chystáte něco dalšího?
Každý rok něco přidáváme a je to stále větší akce. Letos bude na Otevřeném dvoře dokonce jednadvacet stánků, divadlo, muzika a nově i zabijačkové dobroty. Vstupné je jako vždycky dobrovolné. Co vybereme, použijeme zase na provoz a rozšíření dílny i chráněného bydlení. Na jaře budeme dělat poprvé i předvelikonoční trh.
