Nejstarší veslař ujede i desítku denně

Na závodech trenažérů bude i letos startovat čtyřiaosmdesátiletý Jindřich Janus.

Soustředěný pohled, plynulé záběry a v pažích deset kilometrů. Takovou tréninkovou porci si každý den v ústeckém veslařském klubu ve Vaňově servíruje Jindřich Janus. Ústeckému závodníkovi je čtyřiaosmdesát let a je nejstarším veslařem, který pravidelně závodí na veslařských trenažérech. Letos se znovu chystá na mistrovství republiky veteránů. Ve své kategorii od osmdesáti do devadesáti let má pouze jednoho soupeře.
„Je jím jeden veslař z Jindřichova Hradce. Drtivě mě poráží, protože je o tři roky mladší,“ říká s úsměvem Janus. Závodní trať na trenažérech je dlouhá dva kilometry. „Vrcholoví závodníci ji jezdí pod šest minut. Můj nejlepší čas byl osm minut a čtyřicet vteřin. Frekvenci záběrů mám šestadvacet za minutu, ve finiši i třicet,“ pochlubil se veslař.

Učitel mistryň

K veslování ho přivedl jeho spolužák, když mu bylo pětadvacet let. „Předtím jsem spíš sjížděl řeky jako vodák. Veslování se mi ale líbilo, že je to všestranný sport a hlavně na vodě,“ sdělil Janus.
Od závodění přešel k trénování začínajících veslařů. Pod jeho vedením se učily veslovat takové mistryně jako například Alena Postlová, Jana Psotová, Lenka Florianová nebo Klára Janáková. I když ve své době jezdil na závody, takových výsledků jako jeho svěřenkyně nedosáhl. Částečně za to může i zranění z mládí. „Na chmelové brigádě jsem si zlomil bederní obratel, který mi špatně srostl. Několik let jsem o tom nevěděl a chodil veslovat. Trpěl jsem v těžkých bolestech, až pak mi lékaři z rentgenu vadu zjistili,“ vysvětlil Janus.

Závody jako rehabilitace

Kromě špatně srostlého obratle ho od veslování neodradila ani další zranění. Zlomil si klíční kost, nesrostla mu, takže má oslabenou pravou ruku. V posledních třech letech ho potkaly dva nešťastné pády. Při jednom mu praskla šlacha čtyřhlavého stehenního svalu. Ten mu lékaři přišili. Při druhém pádu si ale přetrhl svaly obepínající ramenní kloub. Kvůli zranění teď nemůže předpažit ruce výš než do úrovně ramen. „Veslování je pro mě rehabilitace. Jen při závodech bojuji sám se sebou a pokaždé si sáhnu až na dno svých sil,“ dodává veslař.