Nejtěžší titul byl ten první

Už třikrát se v červnu hokejbalisté Písku radovali ze zisku poháru v nejvyšší krajské soutěži. Ani jednou u oslav nechyběl Karel Buček.
V osmadvaceti letech je to stálice v sestavě týmu. V základní části nastupuje pravidelně do branky a jenom
na play-off přepouští místo kolegům, kterým skončí hokejové povinnosti. Ovšem letošek pro něj byl výjimkou. Poprvé za poslední tři roky naskočil i do vyřazovacích bojů. Rovnou do posledního finále, kde spolehlivým výkonem přispěl k vítězství.
„Je to vždy věc trenéra, koho postaví. Tři tituly jsou ukázkou toho, že to funguje,“ vysvětluje Buček.

Potřetí v řadě jste vyhráli nejvyšší krajskou soutěž. Je to úspěch?

Samozřejmě. Před námi to ještě nikdo nedokázal. Podřídilo se tomu hodně a cíl byl od začátku sezony jasný.

Ale trenér říkal, že jste si žádné cíle před sezonou nedávali.

Nebyl to oficiální cíl, ale všichni mluvili o tom, že chtějí vyhrát potřetí za sebou. Cokoliv jiného by bylo zklamání.

Byl jste u všech titulů. Jaký byl nejtěžší?

Asi ten první. Play-off se hrálo na tři vítězné zápasy a série s jednotlivými mužstvy byly mnohem delší. Celé to pak trvalo asi dva měsíce. Letos jsme hráli jen na dva zápasy a dá se říct, že jedno kolo bylo za víkend hotové.

Když jste mluvil o play-off, pro vás bylo zvláštní v tom, že jste se dostal do branky až ve finále. Proč?

Trenér na závěrečná kola vždycky povolá kluky ze základny. Chytá David Gába, který je v juniorské reprezentaci v hokeji. Před play-off se kouč rozhodne, kdo bude chytat. Pokaždé za mnou přijde, jestli s tím mám problém, když nechá chytat Davida. Problém v tom ale žádný nevidím. Jsme kamarádi, a když chcete ligu vyhrát, musíte se tomu podřídit. V předchozích letech jsem třeba nechytal v play-off vůbec.

Přitom v základní části nastupujete pravidelně.

Play-off je jiná soutěž. Posilujeme nejen do brány, ale i do útoku. Chodí sem Jakub Kovář z Budějovic, Tomáš Rod, co hraje za Ústí. Do sestavy trenérovi nemluvíme, to je jeho věc a přináší to úspěchy.

Bez tří zápasů jste odchytal celou základní část a měl jste nejlepší statistiky mezi gólmany. Jste spokojený?

Jsem. Letos jsem měl konstantní výkonnost. Neměl jsem výkyvy a chytal v pohodě.

Liga měla zase o něco méně týmů než loni a předloni. Není divné, že to takhle ubývá?

Kdyby tady bylo víc celků, bylo by to zajímavější. Ale v téhle soutěži už musíte mít zase nějakou kvalitu. Hrávaly tu s námi Prachatice, dostávaly desítky a od nás jednou i dvacet gólů. Ty kluky to pak nebaví. Raději šli o ligu níž. Co jsem slyšel poslední zprávy, mohly by být v příštím roce změny. V kraji je osmadvacet celků. Svaz to chce rozdělit na dvě poloviny a udělají místo tří dvě ligy. Bude to zase nová výzva.

Vítáte to?

Samozřejmě. Je lepší hrát v každém kole s někým jiným než čtyřikrát za sezonu s Táborem nebo Pedagogem.

Zmínil jste Tábor. Čekal jste ho ve finále?

Trošku překvapil. Všichni předpokládali, že se tam dostane Betonova, ale mělo asi vliv to, že tam hrají mladí kluci a nemají vedení, autoritu, která by je usměrnila.

Do posledního finále jste naskočil po měsíční pauze.

Po prvním zápase za mnou přišel trenér s tím, že David Gába nemůže, protože jede na reprezentační soustřední, a jsou dvě možnosti. Buď to odchytám, nebo tam půjde Kuba Kovář. Ale toho zase chtěli do útoku. Nebylo co zkazit.

Máte po třech výhrách v soutěži ještě ambice?

Nikomu se nechce prohrávat. Vyhrát bych chtěl i za rok.