Labská stezka, v turistických mapách označovaná číslicí 2, je mezinárodní cyklistická trasa, která vede přes území Česka a Německa. Je také jedinou cyklostezkou první třídy procházející Ústeckým krajem. Redaktor Sedmičky zjišťoval, jak se po ní jezdí.
Nasedám na kolo a vyrážím z centra Ústí na Střekov. Z mostu Edvarda Beneše odbočuji na Střekovské nábřeží k začátku Labské stezky.
Požitek z jízdy kazí auta
Asi po dvou kilometrech mě stezka vede na hlavní silnici. Pruh pro cyklisty je zanesený pískem a škvárou. Zanedlouho naštěstí odbočuji znovu k Labi, ale kličkuji mezi skupinkami bruslařů. Občas musím brzdit, abych se s některým nesrazil.
Po pár metrech na mě vybafne automat na Coca-Colu. Překvapení. Automat je funkční. Po asfaltce vjíždím do Valtířova. A zase mířím pryč od řeky mezi pole. Cesta je čistá a pevná. Dorazím do Velkého Března a informační cedule mě zvou na místní zámek a do pivovaru. Odolám a chci pokračovat dál v cestě na Děčín.
Hledám ceduli s označením stezky, ale marně. Z Velkého Března musím už jen po silnici. Kolem mě co chvíli prosviští auto nebo motorka. Někteří řidiči si okresní silnici pletou s dálnicí a pálí to rychlostí i hodně přes stovku.
„Tak tohle fakt nemusím,“ bručím naštvaně a hlídám, aby mě někdo „nesundal“ ze silnice. Tady se krajinou nepokochám. Je to škoda, protože po pravé straně se táhne hradba kopců s nejvyšším vrcholem Magnetovcem.
Projíždím vesnicemi Malé Březno, Těchlovice a Dobkovice. V Nebočadech míjím první restauraci s vývěsní cedulí „Cyklisté vítáni“.
„Je to vlastně certifikát, který cyklistům zaručuje služby navíc,“ vysvětluje majitel restaurace Josef Sikyta. Stojany na kola, energetické nápoje nebo ubytování na noc je samozřejmostí. „Jsme vybaveni i nářadím pro opravu kola nebo zalepení duše,“ doplnil Sikyta.
Loučím se s restaurací Kovárna a do Děčína mi zbývají ještě čtyři kilometry.
Cyklokros na panelech
Za Křešicemi cyklostezka opouští silnici a stáčí se k Labi. „Teď se pokochám,“ říkám si. Asfaltová cesta se ale mění na škvárovou s betonovými panely. Poskakuji po dírách v panelech a snažím se nepřekousnout si jazyk nebo nespadnout. Asi po osmi stech metrech panely končí. Stezka míří pod děčínský zámek. Jsem v cíli. Cesta dlouhá šestnáct kilometrů trvala asi hodinu a půl.
„Trasa z Velkého Března do Děčína je hrůza,“ souhlasí se mnou cyklista z Ústí Jan Sedlický. Podle něj je lepší vyrazit do hor. „Cyklostezky v Krušných horách mají větší potenciál. Člověk si vychutná cestu lesem a hlavně mu nesmrdí pod nos projíždějící auta,“ dodává Sedlický.
