Někdo pije bakterie, někdo léky
Jeden svět, tak se jmenuje již tradiční přehlídka dokumentárních filmů z celého světa. Snaží se ho přiblížit v jeho rozmanitosti a zároveň poukázat na někdy nerovné boje lidí s přírodou nebo se sebou samými. Co člověk, to jeden svět.
Každého z nás formuje rozdílné životní i kulturní prostředí a také jiné osobní zkušenosti. Na festival se velmi těším, protože mne vždy zajímaly osudy a příběhy jiných lidí. Tady mi je tvůrci snímků a organizátoři přehlídky přináší téměř na zlatém podnose.
Po zhlédnutí takových filmů nebo výstav si vždy ještě více uvědomím, jaké máme my lidé z takzvaně vyspělých zemí štěstí. Každou chvíli můžeme zažít zázrak. Například jen s obyčejnou vodou. V sušších částech světa si pro ni lidé musí docházet. Na výpravě pak stráví třeba celý den. My jen otočíme kohoutkem a je to pro nás všední záležitost. Velkou výhrou je, že nemusíme umírat na infekce, způsobené požitím vody kontaminované špínou a bakteriemi. Není to ale samozřejmost.
Jeden hydrolog mi říkal, že množství vody je na naší planetě dané. Neubývá jí, ani nepřibývá. Klidně jsme si mohli právě teď dát sklenku tekutiny, která už kdysi prošla zažívacím ústrojím třeba pravěkého mamuta. Nedávno mne znepokojilo zjištění odborníků, že naše voda v sobě nese stopové množství léků. Konkrétně Ibuprofenu.
Prášky proti bolesti se dostaly až do kohoutkových zdrojů. Čističky nejsou stavěny na to, aby tyto látky odfiltrovaly. Vědci vzápětí uklidňovali, že jde jen o opravdu mizivé množství, které naše zdraví nemůže nijak poškodit. Věřím jim, ale zajímalo by mne, co na to říkají homeopati. Jejich léčba je založena právě na praxi, že tisíckrát zředěné stopové množství dokáže zakročit proti lecjakému neduhu. Dokonce někdy efektivněji, než léky západní medicíny nabité účinnými látkami.
