Některé děti dostanou od rodičů smutný dárek. Dluhy

V průměru každý Přerovan dluží městu šest stovek a Hraničan skoro osm set korun. Dohromady pětačtyřicet milionů. Mezi dlužníky jsou i děti.

Přerov, Hranice l Zdražování a touha udržet si svůj životní standard. Dluhy a neschopnost je splácet. Když se tyto věci sečtou a znásobí, vyjde jediný výsledek. Exekuce.

Lidé v Přerově a Hranicích dluží svým městům za poplatky pětačtyřicet milionů korun a jejich dluhy jsou rok od roku vyšší. Dluží za odvoz odpadu, za psy, za nájemné a neplatí ani pokuty. Někteří dělají dlužníky ze svých dětí. Ve snaze ušetřit přestanou za ně platit „popelnice“, tedy pětistovku za odvoz odpadu.

Platební výměr s dluhem

„Momentálně evidujeme dluh ve výši milion a půl korun, který mají v Přerově právě děti. Až dosáhnou plnoletosti, budeme od nich peníze vymáhat. Před časem jsme takhle nepříjemně překvapili jednoho studenta, který krátce poté, kdy oslavil osmnácté narozeniny, od nás dostal platební výměr s dluhem za několik let,“ popisuje Milena Lanžhotská z finančního odboru přerovského magistrátu.

České zákony možná počítají se slušností, zodpovědností a láskou rodičů, ale zároveň nechrání děti právě před těmi zákonnými zástupci, kteří své potomky do nepříjemné situace dostanou.

„U dospělého můžeme pohledávku vymáhat exekučně, kdežto dětem na jejich majetek nikdo sáhnout nemůže. Dluhy se jim tak jen sčítají,“ vysvětluje Lanžhotská.

O tom, že lidé v Přerově své dluhy neplatí, svědčí statistika. Za odvoz komunálního odpadu dluží osm a čtvrt milionu korun, za poplatky za psa 436 tisíc. Téměř shodně, po necelých deseti milionech korun, dluží za pokuty a za služby spojené s užíváním městského bytu. Dohromady je to téměř třicet milionů korun.

Nemám. Co teď?

Proč lidé nehradí povinné poplatky? Důvodů je víc. Někteří ze „sportu“, jiní zkouší, kolik trpělivosti budou mít úředníci, a další na své povinnosti zkrátka kašlou. Část se jich vymlouvá, že jim domů nepřišla složenka. Přitom přerovští úředníci už druhý rok složenky neposílají.

Hodně lidí tvrdí, že neplatí proto, že má prázdnou peněženku. „Já letos poprvé nezaplatím. A to ne ze šprajcu, ale protože na to zkrátka nemám,“ říká sedmatřicetiletá Jana z Přerova.

I když Sedmička zná její příjmení, s ohledem na její děti je nezveřejní. „Je mi trapné, že nemám peníze, a vím, že do konce června už dva tisíce neušetřím. Všem třem dcerám jsem totiž zaplatila školní výlety, aby od spolužáků neslyšely posměšky, že jsme chudí. Neřekla jsem jim ale, že peníze jsem dala z obálky s nápisem Smetné. Vyčítaly by si to,“ přiznává paní, která si jako dělnice vydělá dvanáct tisíc korun hrubého a žije se třemi školačkami sama.

Platbu nelze prominout

Podle Mileny Lanžhotské z finančního odboru magistrátu lze ale i tento případ řešit. „Důležité je, aby s námi lidé komunikovali i v případě, že jsou ve finanční tísni. Můžeme se domluvit na splátkách. Ale ignorovat, že musím něco zaplatit, ještě nikomu nic dobrého nepřineslo. Letos poprvé nám navíc zákon neumožňuje v ojedinělých případech poplatek prominout,“ tvrdí Lanžhotská.

Zdůrazňuje, že když lidé nezaplatí, dostanou se do ještě tíživější situace. Po době splatnosti se jim poplatek automaticky navyšuje na sedm set padesát korun. Když ani ten nezaplatí, pracovnice úřadu si zjistí, kde má dlužník banku, popřípadě adresu zaměstnavatele. A pak mu nechá poplatek strhnout. Ovšem už za dvanáct set padesát korun. Pokud je i takto pohledávka nedobytná, nastupuje exekutor, který přijde k dlužníkovi a prodá mu jeho majetek. Pětistovkový dluh tak člověka vyjde draho.

„Částka v exekuci naroste minimálně o 7 800 korun. Lidé ale opravdu nemohou počítat s tím, že na vymáhání dluhu nebude oprávněná strana trvat, i když se jedná o zdánlivě malou částku,“ uvedl David Tala z Exekutorského úřadu Tomáše Vrány.

Stejné podmínky platí třeba i pro poplatky za psy. Pravidlo je jasně dané. Kdo nezaplatí včas, musí později uhradit víc. A časem může čekat i exekutora.

Co se zadluženosti lidí vůči městu týče, jsou na tom v přepočtu na jednoho obyvatele Hranice ještě mnohem hůř než Přerov. Přitom jde o devatenáctitisícové město, kde si lidé více vidí „do talíře“, a protože o sobě hodně vědí, snaží se problémům vyhnout. „Obvykle v tak malém městě bývá menší počet dlužníků. V Hranicích to ovšem neplatí, v porovnání s jinými obdobně velkými městy jsou lidé více zadlužení. K dnešnímu dni dluží za odpad více než tři miliony korun, za psy téměř sto tisíc, za pokuty čtyři a čtvrt milionu a za nájemné téměř sedm a půl milionu korun,“ vypočítává Vladimír Zemek z finančního odboru hranické radnice.

Dluh ve výši čtrnáct a půl milionu korun znamená, že každý Hraničan dluží svému městu v průměru osm stovek. Přitom Hraničtí mají komfortnější a také benevolentnější podmínky než lidé z Přerova. Neplatí žádné pokuty za nedodržení termínu splatnosti, a navíc je úředníci „rozmazlují“ složenkami, které už mnohá města neposílají.

„Pošleme jim složenku, a když ji neuhradí, dáme jim šanci první výzvou. Jestliže ani na tu nereagují, přichází druhá výzva. Teprve až pak jim hrozí exekuce,“ popisuje Zemek.

Zadluženost stoupá

Zadluženost Hraničanů vůči městu rok od roku stoupá. Zatímco v roce 2008 nezaplatila za odvoz odpadu dvě procenta lidí, o rok později to byla bezmála čtyři procenta a v roce 2010 už šest procent. Podle Zemka se dá očekávat, že i letos bude neplatičů víc.

„Možná jsme zbytečně shovívaví. Není ale vyloučeno, že po vzoru jiných měst nastavíme model, podle něhož lidé, kteří neuhradí poplatek do určitého data, pak budou muset zaplatit třeba o polovinu víc,“ říká Zemek.

To je podle něj jedna z cest, jak z lidí dostat pohledávky a dát jim do hlavy pomyslný kalendář i s kalkulačkou.

Může být ještě hůř

Už tak zadlužení lidé mají obavy, že v příštích letech zaplatí konkrétně za odpad ještě více. Pokud projde v Poslanecké sněmovně novela zákona o místních poplatcích, mohla by se částka za komunální odpad zvýšit až o sto procent.

„Kdybych měl platit tisícovku za každého člena domácnosti, to by mě snad zruinovalo. Tohle věčné zdražování se mi vůbec nelíbí,“ rozčiloval se v anketě Sedmičky Jiří Dvořák z Přerova.

Pravdou ale je, že ani pětistovka nepokryje všechny náklady spojené se svozem a tříděním komunálního odpadu. Například v Přerově doplácí město na smetné tři miliony osm set tisíc korun. Za každou „hlavu“ tak radní z městské kasy vydají devětašedesát korun.