Osud se ke Zdeňku Háblovi zachoval krutě. Nepozorný řidič mu v listopadu 2004 způsobil zranění, kvůli kterému přišel o nohu. Nechybělo moc a lékaři mu amputovali i druhou.
Zlínský rodák se ještě v nemocnici dozvěděl o sledge hokejovém týmu Sedících Medvědů. O čtyři měsíce později už poprvé usedl do speciálního sedátka a zkoušel se pohybovat po ledě.
Paralympijská premiéra
„Týden potom, co jsem přišel o nohu, mi řekl doktor Marek Bis, že bych mohl zkusit sledge hokej. Kývl jsem na to. Nechtěl jsem nečinně sedět na zadku. Začalo mě to bavit, i když jsem byl první rok otloukánek. Pak už to šlo samo,“ vzpomíná na začátek své kariéry Hábl.
O pět let později už patřil k oporám reprezentace na paralympiádě ve Vancouveru. Stal se prvním českým sledge hokejistou, který na této akci skóroval. Národní tým obsadil i díky jeho výkonům v Kanadě páté místo.
„Je to slušný výsledek, stali jsme se nejlépe umístěným amatérským týmem. Ale tajně jsem věřil, že bychom mohli být mezi nejlepšími čtyřmi. Tak snad za čtyři roky v Soči,“ doufá Hábl.
Český sledge hokej zatím na absolutní světovou špičku nestačí. Hlavně proto, že hráči jsou ryzí amatéři, kteří trénují po zaměstnání. Rezervy mají také v tvrdosti.
„V Americe nebo v Norsku má sledge hokej větší tradici. Když jsme hráli například s Kanadou, byli jsme jejich tvrdostí zaskočení. V domácí lize se totiž hraje tak, aby se nikdo nezranil. Pokud ale budeme chtít uspět na mezinárodní scéně, musíme v tvrdosti přidat,“ míní zlínský borec.
Po náročné sezoně Hábl přemýšlel, že si od sportu na nějaký čas odpočine. „Měl jsem sto chutí sledge hokeje nechat. Byl jsem unavený, domlácený, měl jsem toho plné zuby,“ tvrdí reprezentant. Vzápětí prohlašuje, že stejně bude hrát, dokud to půjde.
Klubové stříbro
Medaile se Hábl dočkal aspoň v domácí soutěži, kde Zlín postoupil do finále. V něm Sedící Medvědi podlehli Kolínu. „Sezona se nám povedla. Už postup do finále přes dvojnásobného mistra z Karlových Varů byl úspěchem,“ hodnotí osmadvacetiletý hráč.
Přestože oficiálně je Hábl útočníkem, trenéři v klubu i v reprezentaci využívají jeho univerzálnosti. „Kromě postu brankáře hraji všude. Když mi kouč určí roli centra, hraji ve středu, když mě pošle do obrany, nemám s tím problém,“ směje se Hábl.
Zlínský univerzál sbírá jedno ocenění za druhým. Při letošním exhibičním utkání Východ – Západ byl ve finále soutěže o nejrychlejšího sledge hokejistu. Na loňském mistrovství světa byl nejlepším hráčem turnaje a dostal se i do elitního All Stars týmu. Díky tomu získal ocenění i na galavečeru českého hokeje. Před nedávnem se stal nejúspěšnějším handicapovaným sportovcem Zlínského kraje. „Překvapilo mě, že jsem cenu získal právě já. Jsem členem sportovního kolektivu, kde jednotlivec sám neudělá nic. Těší mě to, ale nijak zvlášť to neprožívám,“ uzavírá Hábl.
