Neotočil jsem se
Minulý týden jsem stál na autobusové zastávce, když kolem projelo porsche řízené mladým mužem.
Schválně jsem se rozhlédl, kolik lidí se za ním otočí. Všichni. Jedni nejspíš se závistí, představovali si sami sebe za volantem takového bouráku. Jiná část zase s mírným odporem: Takovej hejsek a už má porsche! To bude asi nějakej podvodník. Mě osobně nenapadlo nic, nechalo mě to chladným. Stejně jako mě nechávají chladným obří vily v okrajových čtvrtích města. Ještě méně mě zajímají věci jako luxusní hodinky nebo oblek od Armaniho. Nelíbí se mi ani umělé poprsí, byť by stálo milion. Spíše mě fascinují lidé, kteří jsou ochotní se za podobnými věcmi pinožit. A třeba celý život. Vím, zní to strašně otřepaně, ale musím to říct – pořád věřím, že ty nejdůležitější věci si člověk za peníze nekoupí.
