Nesmazatelná hokejová rýha v Brně
Na začátku byl opovrhovaný tým „policajtů“ Rudé hvězdy, na prozatímním konci je tisíci fanoušky uctívaný klub, který čeká na návrat zlatých časů. Hokej prostě už téměř šedesát let neodmyslitelně patří k Brnu, a i proto se mu věnuje poslední díl seriálu Sedmičky o historických událostech, které změnily město.
Současná hokejová Kometa má na co navazovat. Však už v druhé sezoně své existence získala tehdejší Rudá hvězda mistrovský titul. V následujících letech soupeři přemýšleli jedině nad tím, kolik branek jim hráči Brna nastřílí tentokrát. Pardubice si jich v šedesátých letech minulého století odvezly z jižní Moravy dokonce devatenáct. Mezitím sice hokejisté vyměnili hvězdu na dresu za kometu a Lužánky za Rondo, Brno ale i tak dál žije hokejem. Nejlepším důkazem je věčně vyprodaný stadion.
Začátek, nebo konec?
Někteří považují tým Rudé hvězdy, o jehož vzniku rozhodl v roce 1953 ministr národní bezpečnosti, za začátek, jiní naopak za konec brněnského hokeje. „Před vznikem Rudé hvězdy byla mezi tehdejšími týmy Zbrojovky a Králova Pole řevnivost jako mezi Spartou a Slavií. Vznik Rudé hvězdy předznamenal konec obou tradičních městských rivalů. Do výběru Rudé hvězdy totiž přešli nejlepší hráči obou týmů,“ vysvětluje osmašedesátiletý Jiří Klíma, který se zabývá historií brněnského hokeje.
Vojenský hokejový oddíl měl nejdřív vzniknout v Bratislavě. Politici si ale uvědomili, že v Brně většina fotbalistů hraje i hokej a hokejový i fotbalový oddíl proto založili právě v něm. „Měla to být výkladní skříň sportovců konkurenceschopná i v Evropě,“ říká Klíma.
Rudá hvězda neměla zprvu mnoho fanoušků. „V době politických procesů lidé nechtěli fandit týmu policajtů a dál chodili na Zbrojovku a Královo Pole. Po první vydařené sezoně Rudé hvězdy fandové zjistili, že špičkoví hráči stažení z celého Československa na vojnu do Brna nemají konkurenci a ani nic moc společného s policií, a zaplnili tribuny,“ vypráví Klíma. V té době měli fandové žně. „Chodit třikrát týdně na nejvyšší hokejovou soutěž bylo krásné,“ vzpomíná hokejový historik.
Nový stadion za Lužánkami stavbaři dokončili v roce 1947. „Byl to tehdy druhý největší zimák v Evropě,“ podotýká Klíma. V roce 1963 vedení města rozhodlo o zastřešení stadionu. „I proto, že předtím museli Brňané první kola ligy hrát jinde. V Brně totiž bývalo v listopadu, kdy liga začínala, na výrobu ledu příliš teplo,“ vysvětluje Klíma.
Na otevřený stadion za Lužánkami se podle něj vměstnalo až patnáct tisíc lidí. „Lístek na stání tehdy vyšel na pět, sedadlo na dvanáct korun. Na hokej chodili hlavně dospělí a už tehdy lidé stáli na lístky dlouhé fronty,“ vzpomíná dnešní příznivec Komety.
Fandové hokeje dřív neměli barevné dresy ani klubové šály. „Museli se pořádně navléct, nosili i šestery spodky, aby na tribunách nemrzli. Když začalo pršet, byli všichni mokří. A když nasněžilo, rozhodčí přerušil hru, hráči vyměnili hokejky za hrabla a shrnovali led,“ vypráví Klíma.
Bojovná nálada mezi hlasitými fanoušky a vynikající tým zajistil Brnu jedenáct mistrovských titulů. „Tehdy to šlo i bez bubnů, později se fandilo snad jen řehtačkami. Když v šedesátých letech minulého století začali z Vítkovic jezdit tři kluci s trubkami, byla to atrakce,“ říká historik. Na hokej do Brna tehdy jezdila celá jižní Morava. „Když přijeli Kanaďané nebo Švédi, bylo vyprodáno. Ti, co se nevešli, zkoušeli přelézat zdi,“ přibližuje Klíma tehdejší hlad po hokeji.
Éra hokeje za Lužánkami skončila v devadesátých letech minulého století. Stadion byl v katastrofálním stavu, proto se hokejisté přestěhovali do Ronda. Kometa podle některých pamětníků přesunem utrpěla. „Bylo to v době, kdy lidé znovu začali na hokej chodit, ale Rondo jim nabídlo jen sedm tisíc míst. Odsun hokeje z Lužánek ale naštěstí hokej nepostihl tak jako fotbal,“ podotýká Klíma.
Odešly legendy i tituly
Hokejový střed jižní Moravy udělaly z Brna výkony dnes již legendárních hokejistů, kteří poslední titul získali v roce 1966. Od té doby se tým držel u špice, ovšem na úplný vrchol se znovu nedostal. „Hráči už byli přestárlí a kádr vedení neomlazovalo tak, jak bylo třeba. Navíc odešel Vlasta Bubník, který neměl konkurenci v celé Evropě,“ upozorňuje Klíma.
Tým postupně klesal, až skončil na dně tabulky a v roce 1980 sestoupil. Osmdesátá a devadesátá léta pak byla ve znamení propadů do druhé a návratů do první nejvyšší ligy. Nejhůř bylo na konci roku 2002, kdy tým sestoupil do třetí nejvyšší soutěže. „Licenci na první ligu, tedy druhou nejvyšší soutěž, vedení Komety nakonec koupilo od týmu ze Žďáru nad Sázavou,“ píše o historii klubu Zbyněk Matýsek na webu www.hckometa.wz.cz.
Hokej není zlatý důl
Nezdary posledních desetiletí souvisí podle mnohých zasvěcených lidí i s tím, jak hokejový tým střídal majitele. „Podnikatelé jako Pánek, Valc, Cech, Vrba či Kučera si mysleli, že na hokeji zbohatnou. Když ale přišli na to, že je třeba do hokeje vrážet peníze, klub prodali. Třeba Cech se divil, když si hráči řekli o čtyřicet tisíc na nové hokejky. Byl asi přesvědčený, že vydrží deset let,“ diví se Klíma.
Zlom přišel v roce 2005 s majitelem Liborem Zábranským a partnerem v podobě Brněnských veletrhů a výstav. Licenci na vysněnou extraligu nakonec vedení týmu koupilo v roce 2009 od Znojma.
Kde bude Kometa v budoucnu hrát, dosud není rozhodnuto. Jisté je jen to, že v Rondu už dlouho nezůstane. Možná skončí v nové víceúčelové hale v Bohunicích nebo za Lužánkami, kam halu ve svém projektu umístili studenti architektury. „Ani na jeden projekt teď nejsou peníze, pokud se ale jednou postaví nová víceúčelová hala i pro hokejisty, bude to největší věc, která v Brně kdy s přispěním Komety vznikla. Pomůže klubu i městu,“ uzavírá hokejový fanoušek Klíma.
