V osmdesátých letech patřila k ozdobám světové atletiky. Na trati 400 metrů, kterou běhala, vybojovala v roce 1982 na mistrovství Evropy bronzovou medaili. O rok později na mistrovství světa získala dvě stříbrné medaile. Jednu i ve štafetě, kde společně běžely ještě Moravčíková, Matějkovičová a Kratochvílová. Ve stejném roce pak přidala titul halové mistryně. V současné době je Taťána Kocembová - Netoličková šéfkou sdružení individuálního sportu, které už funguje pátým rokem.
Jak sdružení konkrétně funguje?
Snažíme se po finanční a po tréninkové stránce zajistit nadějným sportovcům dobré podmínky. Proplácíme jim třeba veškeré lékařské prohlídky, sportovní vybavení a také částečně i cestovné při závodech. V současné době se staráme o padesát dva sportovců ze třinácti olympijských sportů.
Jaká jsou kritéria pro přijetí?
Sportovce navrhuje krajský nebo celostátní svaz daného sportu. A kritériem je, aby sportovec byl v reprezentaci a jeho umístění do třetího místa na mistrovství republiky.
Věnujete se vy sama ještě atletice?
Ano. Tady ve Vítkovicích trénuji děti. Nejdříve jsem v práci a potom od půl čtvrté vedu děti. Večer přijdu a ještě se věnuji svým třem dětem.
Všechny tři dělají atletiku?
Dvě dcery dělají atletiku a nejmladší osmiletý syn začal chodit do atletické přípravky.
Postrkávala jste děti, aby se věnovaly atletice?
Právě že vůbec ne. Děti si atletiku vybraly samy a nebudu lhát, jsem ráda, že se pomamily.
Říkala jste, že přes den jste v práci. Odpoledne chodíte trénovat a večer rodina. Zbývá vám čas na nějaký váš koníček?
Někdy závidím svým kamarádkám, když si zajdou někam zacvičit. Já jsem sice celý den na stadionu ve Vítkovicích, ale nenajdu si chvilku pro sebe. Pomalu se ze mě ale stává takový horal. Máme chalupu na horách, tam si odpočinu. Houbaření, zahrádka, to je to, co mě momentálně baví. A zjišťuji, že mě baví i chlapské práce jako je obkládání, tapetování nebo něco vyvrtat. Manžel mi sice nadává, ať to nechám být, že taky za mě nežehlí, ale mě to baví.
Zpět k atletice. Který váš úspěch řadíte na první místo?
Považuji si každého úspěchu. Ale nejvýše řadím stříbrnou medaili z mistrovství světa, kde jsem měla možnost se poprvé sejít s atlety z jiných kontinentů. Byla to pro mě taková olympiáda. A i časy, které jsem tam zaběhla, byly dobré.
Jak jste v té době vycházela s Jarmilou Kratochvílovou, která vás porážela? Byly jsme kamarádky. Bydlely jsme i společně na pokoji při závodech. Jarmila mi pomáhala a radila. Byla to taková má atletická máma. Dodnes jsme v kontaktu a v létě jsme se potkaly na Zlaté tretře a zavzpomínaly na staré časy.
Je něco, co jste si chtěla jako atletka splnit, ale nepovedlo se to?
Nepovedlo se mi startovat na žádné olympiádě. Dodnes mě to mrzí. Obzvlášť v roce 1984, kdy jsem byla na vrcholu, jsem moc chtěla jet do Los Angeles. Kvůli tehdejšímu režimu to ale nevyšlo.
