Bylo mi sedm, když se mi tato věta vryla do paměti na celý život. Pronesl ji robot z legendárního komiksu pro děti Čtyřlístek, a to v roce 1979. Ten robot to myslel s mírně vypaseným čuníkem Bobíkem dobře. Budil ho, nosil do koupelny, umýval, sušil, prostě dělal za něj všechno tak, jak mu to koumák poněkud netradiční čtyřčlenné rodiny Myšpulín naprogramoval. Jenže netrvalo dlouho a červený robot začal svému pánovi lézt na nervy. Začal za něj totiž dělat i věci, které měl Bobík rád. Dokonce zbaštil i jeho oblíbené koláče. A tak jej Myšpulín nakonec chtě nechtě musel předělat na ledničku. O třicet let mladší robot Advee by mohl být jeho syn, jen s trochu vyšlechtěnou DNA. Taky umí chodit a mluvit, ale navíc i zpívá, chválí, dává hádanky a baví své okolí. Nikomu nebere hračky, nedrhne zuby ukrutnou silou, nečte si cizí knížky a nechodí si za nikoho zaplavat. Pokud tento výhradně slušně mluvící tvor nezačne své okolí častovat pozdravem „Buď dobrý“ a nebude po každém sprostém slově rozdávat pokuty za porušení morálního statutu, pak bych si dovolil předpovědět, že mu lednička prozatím nehrozí.
Nesprosťák
Neunavujte se, pracuji za vás.
