Neviditelní lidé kolem hokeje. Moderátor, rolbař i šéf ochranky

Za několik dnů začíná hokejová extraliga. Až Václav Skuhravý vstřelí v KV Aréně gól, někdo to oznámí divákům. Až Jakub Čutta zlomí na modré hokejku, někdo mu připraví jinou. Hokejové zápasy zaměstnají spoustu lidí kolem.

1. Kustod

Připravuje kabiny, brousí brusle, hráčům balí hokejky. Kustod Energie Vojtěch Polák se musí postarat o výstroj pětadvaceti hráčů hlavního týmu. A tak je v aréně pořád. „Když hrajeme, přijdu v půl sedmé ráno a odcházím v půl jedenácté večer. Kdyby to tady člověk neměl rád, nemohl by to dělat,“ říká. Jeho cesta k práci kustoda přitom připomíná pohádku o převozníkovi. „Trénoval jsem dorost, když bývalý kustod vážně onemocněl. A protože jsem byl jediný schopný brousit brusle, zaskočil jsem. A to veslo mi zůstalo,“ vysvětluje. Kustodem Energie je už třináct let. Za tu dobu vyměnil hokejistům tisíce zlomených hokejek, nabrousil tisíce bruslí a zalátal desítky dresů. „Protože během zápasu je někdy potřeba zašít roztržený dres, naučil jsem se i na šicím stroji,“ směje se.

2. Rolbař

Tajemství kvalitního ledu zná rolbař Antonín Maťaš. „Záleží na vodě. Na dobrý led musí být měkká a čistá. Nesmí být tvrdá jako z vodovodního řadu. Proto tady máme úpravnu, aby odfiltrovala nečistoty,“ prozrazuje. Antonín Maťaš leští ledové plochy ve Varech od roku 1987. V KV Aréně ovšem už ekologičtější rolbou s elektromotorem. „Šetří zdraví. U starého auta měl člověk hned zanesené plíce kouřem z výfuku,“ pochvaluje si novou rolbu.
Za dva měsíce oslaví s rolbou na ledě už třiadvacet let. Kolik až dosud najel kilometrů, neví. Nikdy je nepočítal. „Denně vyjedu asi desetkrát, tak si to spočítejte,“ vyskočí za volant rolby.

3. Šéf fanklubu

Na hokej do plechárny začal chodit už jako žák na základní škole. To ještě Karlovy Vary o extralize jen snily. Když před patnácti lety začal vznikat oficiální fanklub, byl u toho. A dnes, v jedenatřiceti letech, je Viktor Tůša třetím rokem jeho předsedou. „Měl jsem chuť do toho jít. Kandidoval jsem a vyhrál,“ vzpomíná na volby sympaťák, jehož hlas v kotli karlovarských fanoušků patří k nejsilnějším. I proto je jedním z pěti mužů, kteří kotel takzvaně rozeřvávají. Tedy jako první začínají skandovat pokřiky. Ostatní už se přidají.
Přesto však diváci v aréně z prostoru mimo kotel fanklubákům vyčítali, že byli při zápasech málo slyšet. „Záleží na tom, jestli se k nám někdo přidá. Když se k nám v plechárně připojilo pět tisíc namačkaných lidí, zněli jsme samozřejmě jinak než ve velké aréně, kde se k nám nikdo z nich nepřidal,“ vzkazuje.
Pár dnů před začátkem extraligy doufá, že se loňská sezona nebude opakovat. „Horší už to snad být ani nemůže. Věřím, že kádr se dá dohromady a nic nepodcení. Hlavně začátek,“ upozorňuje. Důležité přitom podle něj není, jestli budou góly dávat posily z Ruska či Finska, tradiční hráči Energie anebo mladé pušky. „Důležitý je celek. Nakonec všechny stejně zajímá jen tabulka,“ dodává Tůša.

4. Moderátor

Moderátorovi zápasů HC Energie Radimu Jehlíkovi se nejrůznější přeřeknutí vyhýbají. Na jedno si nicméně vzpomíná. V posledním utkání loňské sezony, když už bylo jasné, že se Energie v extralize zachránila, se mu povedlo udělat z Velikonoc Vánoce. „Pár dnů před Velikonocemi jsem při loučení v téměř plné hale popřál divákům krásné Vánoce, aniž bych si to uvědomil. Byl jsem pak terčem vtipů i na Facebooku,“ rozesměje se. Na hokej ve Varech chodí zhruba od roku 1997. „Mým nejoblíbenějším hráčem byl Ondra Němec, který teď odešel do KHL. Je to mimořádně skromný člověk a zároveň vynikající obránce,“ říká. Radim Jehlík přichází na stadion dvě hodiny před zápasem, aby se připravil. „Čtyřicet minut před úvodním buly je rozbruslení, a to už musíme být s režií připravení,“ dodává. A i když to pak někdy vypadá, že si do mikrofonu říká, co ho zrovna napadne, opak je pravdou. „I mluvení má podle pravidel ledního hokeje svůj řád. Navíc se musím držet scénáře, který mi dodá hokejový klub,“ upozorňuje.

5. Fotografka

Klubová fotografka Kateřina Bogliová se k fotografování dostala jako slepý k houslím. „Když klub spustil nové internetové stránky, fotil každý, kdo měl ruce. Moje snímky byly zpočátku špatné, ale s první zrcadlovkou se zlepšily,“ vzpomíná na začátky s fotoaparátem na krku.
Kolik fotografií pro Energii od té doby nafotila, o tom přehled nemá. „Za zápas jich nacvakám asi tři sta, z nich se potom vyberou nejlepší,“ říká. Největší radost má z fotografie, která zachycuje vítězný gól Lukáš Pecha ve finále mistrovské sezony. Na snímku zachytila puk, jak míří do branky. „Při rychlosti střel je to často dílem náhod. Běžně vyfotíte položeného brankáře nebo střelce, ale puk na fotce není. Tady to vyšlo se vším všudy,“ směje se. Kateřina ráda fotí portréty hráčů, například v okamžiku přihrávky. „Ale když se mi podaří pěkně zachytit nějaký střet, tak jsem také ráda,“ přiznává.

6. Šéf ochranky

Jedním z lidí, který si pochvaloval přechod z plechárny do KV Arény, je šéf bezpečnostní služby Stanislav Demčák. „Ve staré hale bylo všechno neuspořádané, nová aréna je nesrovnatelně přehlednější,“ popisuje hlavní rozdíl.
Jeho lidé tady zatím nemuseli řešit konflikty mezi tábory fanoušků. Přesto při západočeském derby s Plzní byli ve střehu. „Nějaké lidi jsme vyváděli,“ říká.
Po loňském neúspěchu Energie letos Stanislav Demčák tipuje docela jiný výsledek. „Jsem možná snílek, ale věřím v titul.“

7. Režisér arény

Bek hostujícího mužstva usedá na trestnou lavici. Diváci zvedají hlavu ke kostce nad ledem, protože vědí, že přes záběr vyloučeného hráče spadne mříž. Žuch! Dílo režie.
„Jak to děláme? Pustím grafika do obrazu. On se domluví se zvukařem, který spustí zvuk, zatímco grafik pouští mříž,“ prozrazuje režisér KV Areny Petr Molčan.
V režii pod jeho velením pracuje dvanáct mladých lidí. „Vloni všichni začínali, ale rychle se řemeslo naučili. A dnes patří k nejlepším v Česku,“ chválí kolegy.
Jsou to právě lidé z režie, kteří zasazují páry v hledišti do animovaného srdce na kostce a nebo osvětlují halu při vstřelení gólu. Baví se. Hned při prvním zápase v KV Aréně však udělali chybu, na kterou se smíchem vzpomínají. „Hráli jsme s Libercem, odkud pochází firma Syner, a Liberec nám vstřelil první gól. A jak jsme byli natěšení, až poprvé v nové aréně zhasneme, zhasli jsme. Jenže to se dělá jen při gólech domácích,“ vysvětluje Petr Molčan. Letos věří v play-off.