Nikol mačká spoušť. A rodiče tleskají

Před pár lety nafotila kamarádkám děti. A dnes se nad jejími fotografiemi rozplývají desítky lidí.

Světově proslulou Australanku Anne Geddes a Nikol Starostovou z Všeborovic spojuje jedno. Obdivované fotografie dětí. Snímky obou žen jsou sice jiné, rodičům se ale líbí stejně. Nad fotografiemi, které zachycují úsměvy a výrazy dětí v různých pózách, se rozplývají především ženy. „Jsem opět nadšená,“ píše karlovarské fotografce na facebook Žaneta Baďurová. „Jůůů… Tak to nemám slov,“ komentuje Denisa Havlínová jinou fotografii. Dvě děti na ní líbají holé břicho těhotné ženy. „Je nádherná. A jak má milý výraz,“ hodnotí Jana Jirušová snímek miminka sedícího v nakypřené růžové dekoraci.
Sama fotografka listuje stránkami pozitivních ohlasů s pokorou. „Člověk se má pořád co učit,“ říká šestatřicetiletá Starostová. A na otázku, jak se stát úspěšným fotografem, odpoví jen pokrčením ramen. „Nevím. Všechno přišlo tak nějak samo od sebe.“
Karlovarská Anne Geddes.

Neříkejte „Sýr“

Karlovy Vary, Cheb, Františkovy Lázně, Praha. Tam všude si hrají děti, které už fotografovala. Jsou jich desítky, rodiče je do ateliéru na vršku ve Všeborovicích vozí z čím dál větších vzdáleností. Pokud je karlovarská fotografka na facebooku zaujala, jsou peníze za projetý benzin tím posledním, co je zajímá. Fotky od Starostové budou pýchou rodinného alba. „Před pár lety by mě ani ve snu nenapadlo, že se ke mně budou objednávat lidé až z Prahy,“ kroutí fotografka hlavou. Ve svém ateliéru je na práci s dětmi připravená. Rekvizity jako košíčky, čelenky, korálky nebo různé látky mohou dát portrétu jiný rozměr. Maminky takové snímky občas chtějí. Touží mít fotografie miminek příjemně sladké. Sama fotografka má však raději jiné portréty. Které zachycují osobitost člověka.
„Bez rekvizit se klidně obejdu,“ přiznává s tím, že důležitá je pro ni atmosféra snímku.
Aby mohla rodičům předat obálku s výbornými fotografiemi, musí děti spolupracovat. Výsledek hodně závisí na jejich náladě. Proto je nejdřív uvolní. Jako matce dvou dětí jí dovádění s dětmi jde dobře. „Někdy stačí jen vykouknout zpoza foťáku a bafnout: Kuk! A dítě se rozesměje. Jindy hraji s nejmenšími Paci, paci nebo děláme jiné blbiny. Zakazuji jim ale říkat: Sýýýr,“ směje se. Snadnější práci má přitom s dívkami. „Holčičky focení baví, s kluky je to horší. I když i mezi nimi jsou výjimky,“ poznala.
Univerzální recept na pěkné fotografie dětí ale nemá. „Každé dítě je jiné a fotí se jinak. Pokud je naprosto bez nálady, musí být fotografování rychlé. Když ale spolupracuje, mohu déle přemýšlet,“ ví fotografka. V tom jí plně vyhoví miminka. Ve věku několika týdnů jsou tvárná a klidná. Přítomnost objektivu a ateliérových světel nevnímají. „Je to práce jako s panenkou. Dají se formovat,“ rozesměje se.

Od mobilu k zakázkám

První fotografie Nikol Starostové vznikly před lety na kinofilm. Tehdy mačkala spoušť jen pro sebe, fotila krajiny. Zhruba před třemi lety, když procházela těžkým životním obdobím, ji však zaujaly moderní technologie. Fotografie svých dětí, pořízené na mobil, ukázala na internetu. Líbily se. Nejprve kamarádkám, později i širšímu okruhu lidí. Proto si koupila digitální zrcadlovku a s ní přišly i větší možnosti.
„Stále pátrám po věcech, které moji práci posunou ještě dál. Technologie kolem se pořád vyvíjí,“ říká. A dodává, že je ráda využívá. Zatímco dříve věnovala úpravě snímku v počítači málo času, dnes u něj prosedí hodiny. Výsledná fotografie je pak z padesáti procent dílem práce s editorem. „V počítači upravené fotky jsou jiné, zajímavější,“ tvrdí.
I když si Nikol Starostová získala oblibu u lidí především fotografiemi dětí, její záběr je širší. Zabývá se abstrakcí, inspiruje jí krajina. Na zakázku fotografuje třeba svatby. „Momentálně ale nejvíc fotím těhotné maminky,“ dodává.