Švédská akademie v prohlášení uvedla, že výzkum obou vědců výrazně přispěl k porozumění způsobu, jakým buňky zpracovávají signály z okolního prostředí a jak se na základě toho přizpůsobují novým situacím.
Buňky tak činí i za pomoci receptorů umístněných na buněčné stěně, z nichž mezi nejdůležitější patří receptory vázané na G proteiny. Ty umožňují například regulaci různých hormonálních pochodů nebo přenos nervových impulzů. Těchto receptorů využívá asi polovina dnešních léků.
Devětašedesátiletý Robert Lefkowitz, který působí na Dukeově univerzitě v Severní Karolíně, řekl, že byl oceněním velmi překvapen. Telefonát ze Švédska prý vůbec neslyšel, protože spal a měl špunty v uších. Musela ho tak vzbudit až manželka. Sedmapadesátiletý Brian Kobilka, který řadu let působil po boku Lefkowitze, je momentálně činný jako profesor na Stanfordově univerzitě v Kalifornii.
Loni Nobelovu cenu za chemii získal Izraelec Daniel Šechtman za objev takzvaných kvazikrystalů, který změnil pohled vědců na pevné látky. Celkem má cena od roku 1901, kdy byla udělena poprvé, 163 laureátů, z nichž ji jako jediný v letech 1958 a 1980 dvakrát obdržel Brit Frederick Sanger. Jediným českým laureátem v tomto oboru je zatím Jaroslav Heyrovský, který byl v roce 1959 oceněn za objev polarografie - metody analýzy roztoků.
