Novela nepochybně přináší řadu pozitivních změn. Například by již nemělo být možné omezovat počet zájemců pomocí losování, což v minulosti přinášelo závažné problémy. Navrhováno je zjednodušení postupu při zadávání víceprací v jednacím řízení bez uveřejnění či upřesnění obsahu projektové dokumentace a výkazu výměr při zadávání veřejných zakázek na stavební práce pomocí prováděcích vyhlášek. Za krok správným směrem můžeme označit také zavádění systému povinného vzdělávání zadavatelů.
#####Některé navrhované změny vyvolávají pochybnosti
Bohužel některá opatření, která si kladou za cíl zvýšit konkurenci při zadávání veřejných zakázek a měly by tak přispět k hospodárnějšímu vynakládání veřejných prostředků, vyvolávají vážné pochybností. Dá se u nich důvodně pochybovat, že povedou k žádoucímu výsledku, respektive se dá předpokládat, že budou mít současně závažné negativní dopady. Zejména lze očekávat nepřiměřené zvýšení transakčních nákladů na straně jak zadavatelů, tak dodavatelů, které nebudou vyrovnány předpokládanými úsporami. Na prvním místě můžeme zmínit zamýšlené snížení finančních limitů veřejných zakázek malého rozsahu na polovinu (jeden milion korun dodávek a služeb a tři miliony korun u stavebních prací) a od roku 2014 jednotně na jeden milion korun bez DPH, aniž by to bylo provázeno zjednodušením zadávacího řízení těchto malých zakázek. Toto zadávací řízení se dnes téměř rovná zadávacímu řízení nadlimitních zakázek.
Tato úprava bude mít negativní dopad v několika rovinách. Jde jednak o výrazné zvýšení administrativní zátěže při přípravě nabídek, která se pro nabídky spadající pod zákonný režim značně liší od poměrně neformálního podání nabídky na veřejnou zakázku malého rozsahu. Obvykle se zapomíná, že zadávání veřejných zakázek nezatěžuje administrativně a finančně jen zadavatele, ale rovněž (a zejména) dodavatele. Tyto náklady jsou přitom nepřímo úměrné předpokládané hodnotě veřejné zakázky. Podle studie Evropské komise z března 2011 činí náklady na jedno zadávací řízení s hodnotou okolo tří milionů korun (tedy na hranici nadlimitních a podlimitních veřejných zakázek) mezi 18 až 29 procenty hodnoty zakázky. Z toho 75 procent nákladů připadá na dodavatele, tedy na přípravu nabídek. Lze se oprávněně domnívat, že stejné, ne-li vyšší hodnoty nákladů platí i pro zakázky nižší. Se snížením limitů by bylo možno souhlasit, ale je naprosto nezbytné zásadně zjednodušit pravidla zadávání těchto malých zakázek.
#####Zvýhodní se větší společnosti na úkor menších regionálních
V obecné rovině by to bylo možné považovat za pozitivní, protože dodavatelé získají větší možnosti právní ochrany. V praxi se však můžeme obávat, že například zneužívání přezkumu v konkurenčním boji může zcela zablokovat zadávání veřejných zakázek, a to právě těch malých, které jsou třeba ke každodennímu fungování veřejné správy a zajišťování veřejných potřeb. Je proto třeba také zjednodušit tento přezkum (např. zavedením jen jednoinstančního řízení), a zejména razantním posílením kapacity Úřadu.
#####Kvalifikační předpoklady by se měly dále prokazovat
Pochybnosti vznikají i u návrhu na zrušení ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů a jejich nahrazení pouhým čestným prohlášením. Sporné je také vypuštění možnosti požadovat certifikáty ISO. Tato opatření jsou odůvodňována snahou zabránit „šití zakázek na míru“ stanovováním příliš přísných kvalifikačních předpokladů Z pohledu solidních dodavatelů, kteří dbají na ekonomickou stabilitu své firmy a kteří v minulosti investovali nemalé zdroje do zavedení a udržování systému řízení jakosti, je možno tuto změnu považovat za negativní, protože je staví na stejnou úroveň se společnostmi ekonomicky nestabilními a těmi, které se o kvalitu své produkce nikdy výrazněji nestaraly. Spíše by bylo vhodnější stanovit určité limity (např. poměr požadavku na obrat ve vztahu k předpokládané hodnotě veřejné zakázky) či zakázat používání tzv. poměrových ukazatelů (např. rentabilita vlastního kapitálu) z účetní závěrky.
Z pohledu dodavatelů lze za negativní považovat povinnost zrušit zadávací řízení, obdrží-li zadavatel nebo mu zbudou k hodnocení méně než 3 nabídky. Toto opatření, jehož cílem mělo být zvýšení konkurence v zadávacích řízeních, resp. zabránění situacím, kdy v důsledku příliš přísných či nestandardních zadávacích podmínek podá nabídku jen jeden „obmyšlený“ dodavatel, je velmi sporné. Staví totiž zejména dodavatele do situace, kterou nemůže jakkoli ovlivnit. Dodavatel přitom vynaloží nemalé prostředky a čas na přípravu nabídky, tato nabídka může být i ekonomicky výhodná, avšak přesto mu nebude moci být zakázka zadána. Ani zadavatel nemůže příliš ovlivnit (pomineme-li přiměřené nastavení podmínek), kolik uchazečů nabídku podá. Vznikají obavy, že toto opatření může vést naopak k podávání „stínových“ nabídek, tedy v podstatě nepřímo podporovat nedovolený bid-rigging.
