Tomáš Baťa. Chtěli bychom odpovědět na otázku, co to vlastně bylo za člověka, říkají tvůrci chystaného filmu

Se „třemi mušketýři“, kteří by chtěli společnými silami přispět k tomu, aby osudy jednoho z největších Čechů Tomáše Bati získaly důstojnou filmovou podobu, se scházím v jedné z kanceláří pražské pobočky globální poradenské firmy KPMG. Právě její manažer, expert na fúze a akvizice Adam Páleníček se pro myšlenku historického velkofilmu o Tomáši Baťovi nadchl, stejně jako zkušený filmový producent Adam Dvořák, podepsaný například pod válečným dramatem Lidice, a scenárista a režisér Jiří Havelka, autor snímků Vlastníci nebo Zahradníkův rok. Jde jim také o to, aby jméno „muže, který chtěl obout svět“ neupadlo v zapomnění.

Na počátku každého velkého filmového projektu je jakýsi iniciační okamžik, od něhož se velkolepá vize uměleckého díla odvíjí. Kdy a za jakých okolností vznikla prvotní myšlenka celovečerního filmu o Tomáši Baťovi? ptám se na úvod. Slovo si bere Adam Dvořák: „Já se Baťou začal zabývat asi před sedmi osmi lety. Po výpravném projektu Lidice jsem jako producent dlouho pracoval na komerčních filmech a chtěl jsem zase jednou natočit příběh, který by mapoval osud nějaké významné postavy nebo určitý historický milník. Nabízel se Tomáš Baťa, protože splňoval obě ta kritéria. Nebyla to jen výjimečná postava z české minulosti, byl to člověk, který změnil tvář celého jednoho regionu a stal se strůjcem ekonomického zázraku, který v lidech rezonuje dodnes.“

Adam Páleníček odhaluje, že jeho motivace byla podobná. „U mě to bylo silnější v tom, že pocházím přímo z Baťova města a jako rodilý Zlíňák mám k baťovskému tématu blízko od útlého dětství. V určitý moment mě napadlo, proč o tak velké postavě, jakou Tomáš Baťa byl, nikdo nikdy nenatočil hraný film. Záhy jsem ale zjistil, že o filmařině nic moc nevím, a současně jsem se dozvěděl, že Adam Dvořák se ideou životopisného snímku taky zabývá. Tak jsme se potkali a začali na projektu pracovat společně.“

Adamům pak vstoupil do cesty covid. „Jít do tak finančně náročného projektu zrovna v tom čase se zdálo jako šílený risk,“ vzpomíná Adam Dvořák.

„Přípravné práce jsme znovu rozjeli až po odeznění pandemie, ale už s novým režisérem. Rozhodli jsme se oslovit Jirku Havelku, se kterým se znám už delší dobu a vždycky se mi líbilo, jak ve svých filmech nahlíží na různá témata a jakým způsobem pracuje s herci. Přišlo mi, že to je ten správný režisér pro nás.“

Jiří Havelka přiznává, že nabídka režírovat výpravný dobový film ho nejprve znejistila. „Přišlo mi to mimo moje spektrum a současně jsem zjistil, že mé znalosti o Tomáši Baťovi jsou, řekněme, povšechné. Jako první mi naskočil Gottland Mariusze Szczygieła a příběh Bati v jedné z kapitol, ale jinak jsem si uvědomil, že jsem dost mimo a trochu si pletu Tomáše s Janem Antonínem Baťou… Až když mi Adam Páleníček půjčil pár knížek, které o Baťovi napsali jeho blízcí spolupracovníci jako Antonín Cekota, začal jsem zjišťovat, jak obrovské je to téma. Bavilo mě hledat neuralgické body Baťova příběhu a přemýšlet o tom, jak se stalo, že jediný člověk dokázal svou energií obsáhnout takové spektrum aktivit. Takže teď jsem Baťou docela uhranutý.“

Adam Dvořák Jiřího Havelku doplňuje. „V našem filmu bychom chtěli odpovědět na otázku, co to vlastně bylo za člověka, protože ač si v Česku kdekdo myslí, že Tomáše Baťu zná, myslím, že opak je často pravdou.“

Tata, Bata, Botostroj

Zaujala mě slova Adama Páleníčka o jeho zlínském backgroundu a jistém patriotismu, který ho vedl k tomu, aby se pokusil Baťův příběh přiblížit novým generacím. A protože se o osobní motivaci natočit baťovský film zmínil i Jiří Havelka, chci vědět, jak to bylo v jeho případě. „Když jsme se začali scházet s oběma Adamy, vzpomněl jsem si na svého dědu, který se na stará kolena přestěhoval do Prahy a já za ním chodil do Holešovic, kde bydlel kousek od tržnice. Děda prohlašoval, že je taky baťovec, že díky němu se stal pedikérem a dělal pak v Praze na Václaváku. A pak se mi to téma spojilo i s dalšími epizodami z mého života. Třeba ještě když jsem učil na DAMU, připravovala studentka Marta Hermannová loutkovou inscenaci o městě Zlín, a abych jí mohl práci nějak oponovat, musel jsem taky nasát různé rešerše a vědomosti, například o baťovských domcích ve Zlíně, které nesměly být odděleny plotem, ale do přesné výšky sestřihávanou zelení a kde třeba zaměstnanci továren přes Baťův striktní zákaz načerno chovali králíky…“

Adam Dvořák připojuje další baťovskou zajímavost. „Všichni tři jsme ve svém okolí potkali spoustu lidí, kteří měli na Baťu nějakou vzpomínku, ať už přes své příbuzné, nebo znali někoho, kdo u něj kdysi dělal. Pro mě je to důkaz, že téma Baťa je pořád živé – a neplatí to jen v České republice. Například v Indii je asi nejobsáhlejší síť baťovských prodejen na světě a je vtipné, že spousta Indů si myslí, že Baťa je jejich národní firma. Oni mají totiž firmu Tata, která vyrábí stroje a automobily, a tak získali pocit, že Bata, samozřejmě bez háčku, bude taky indická,“ směje se Adam Dvořák a přidává pár let starou historku z festivalu v Cannes. „Přijela tam indická herecká delegace, a když ve městě objevili prodejnu Baťa, fotili se před ní a posílali domů fotky jako důkaz, že i v Cannes se dá narazit na kus Indie…“

Už tahle vzpomínka dokazuje, že s příběhem firmy Baťa je dodnes spojeno mnoho nejasností. A taky nesmyslů. Když jsme mluvili o tom, že o Tomáši Baťovi nikdy nevznikl film, není to vlastně tak docela pravda. V roce 1954 natočili na Barrandově podle knihy Svatopluka Turka tendenční drama Botostroj, které – cituji z dobové anotace – „odhaluje postavu šéfa průmyslového města Botostroje jako bezostyšného kapitalistu, jenž používá těch nejbrutálnějších method vykořisťování, aby dosáhl co nejvyššího zisku“. Mstivý film, jenž měl v době tuhé komunistické diktatury pošpinit Baťovo jméno, Adam Dvořák zná a na případu Botostroje vysvětluje, proč až do roku 1989 žádný seriózní snímek na baťovské téma nemohl vzniknout. „Copak by režim, který podnikání vůbec nepodporoval, právě naopak, takový film inicioval? Vznikl jen ten Botostroj, který byl mimochodem natočen na motivy knížky sepsané člověkem vyhozeným od Bati pro neschopnost a taky pití na pracovišti – což Tomáš Baťa nesnášel.“

Ale proč film o Baťovi ne­vznikl po revoluci, v posledních třiceti letech? „Možná proto že to téma je velmi široké a vybrat si jen část není vůbec jednoduché. Ale hlavně asi proto, že film o Baťovi bude vždy hodně drahá záležitost.“

Rozpočet a herecké hvězdy

A jsme u peněz, které v dnešní kinematografii nelze pominout. Můžete mít skvělý námět, barvitý scénář, šikovného re­žiséra a známé herce, ale pokud nemáte pořádný rozpočet, tak opravdu velký film s globálním nápřahem nenatočíte. S jakým rozpočtem se počítá v případě filmu o Tomáši Baťovi? „Filmy ze současnosti dnes stojí řádově kolem pětadvaceti milionů korun,“ říká Adam Dvořák. „My sháníme čtyřikrát víc, kolem stovky milionů, protože v našem filmu budeme muset takzvaně přestrojit úplně všechno, od oblohy, která nebyla ve dvacátých a třicátých letech minulého století plná bílých čar od letadel, až po silnice, které v té době taky nebyly – obecně je dneska už jen málo autentických míst, jež můžete vydávat za dobová. A hlavně budeme muset postavit ten náš Zlín, a to zčásti jinde než ve Zlíně, který v období před rozkvětem Baťova impéria prostě vypadal úplně jinak. Částka sto milionů je samozřejmě strašně vysoká, ale podle nás je reálné ji získat.“

Ke slovu se dostává Adam Páleníček, jenž konkrétně objasňuje, jak se na film o Baťovi shánějí peníze. „Není to jednoduché. Počítáme s podporou standardních partnerů, jako jsou fond kinematografie, dále chceme využít filmových pobídek, řešíme i možnosti podpory ze strany Zlínského kraje a samotného Zlína. A pak vedeme rozhovory se soukromými firmami, jak s rodinnými, tak s korporáty. O filmu už se začíná vědět, takže se nám ozývají potenciální partneři a několik z nich se nám již podařilo získat. Vypadá to nadějně. Nicméně partnery dál hledáme, jsme nyní zhruba na šedesáti procentech stanoveného rozpočtu a doufáme, že zbytek peněz dáme dohromady do konce roku, aby se už napřesrok mohlo řešit samotné natáčení.“

Při jednání o penězích na filmový projekt je vždy důležité, jaké bude herecké obsazení. Aspoň v Americe to tak platí a vždy platilo. „U nás tenhle hvězdný systém nefunguje. Je pravda, že ve světové kinematografii film financujete na základě skládání kreditů – režiséra, hlavních herců, producenta a mnohdy i sales agenta, a podle toho si vypočítáte, do jaké míry je případná investice riziková. V Česku jsou herci důležití, ale spíš proto že velká herecká jména dávají investorovi aspoň přibližnou záruku, že film nakonec opravdu vznikne. Takže při našich jednáních s partnery se herecké obsazení zásadně neřeší, jde spíš o téma,“ vysvětluje Adam Dvořák.

Jeho kolegové se rázem pustí do vtipkování. „Takže jednáme s Tomem Hardym,“ směje se Jiří Havelka a Adam Páleníček ho doplňuje: „Jenže, jak známo, Tom má teď nějaké potíže se zády, takže jsme mezitím naťukli Martina Hofmanna.“

Od Jiřího Havelky se dozvídám, že tohle jméno už legrace není, oblíbený český herec známý třeba z filmu Vlny je skutečně ve hře, byť poslední slovo bude mít režisér. „Finální obsazení závisí na konečné verzi scénáře, na tom, jaké období ze života Tomáše Bati bude pro nás tím klíčovým a jak moc budeme ve filmu skákat z dětství hlavního hrdiny do jeho vyšší dospělosti.“

Je mi jasné, že odvyprávět celý Baťův příběh v jediném filmu s obvyklou stopáží nebude možné – a Jiří Havelka mě v tom utvrdí. „Baťův život by se dal samozřejmě pojmout jako velká sága, ale to by bylo na pět seriálových řad o deseti dílech. Pokud chceme vytvořit jedno filmové dílo, budeme muset vyjít z jedné jeho životní kapitoly, která nám odhalí vše ostatní, před danou etapou i po ní. Musíme najít čočku, skrze niž se na celý Baťův život budeme dívat.“

Kapitalista, vizionář, psycholog

V jedné z řady knížek o Tomáši Baťovi jsem objevil trefnou charakteristiku, podle níž neusiloval jen o vytvoření světového podniku, chtěl „vybudovat“ člověka. Byl nejen vizionářským podnikatelem, ale i schopným psychologem? A vůbec, kdo vlastně byl Tomáš Baťa? To je otázka, kterou nadhazuji na závěr našeho povídání s trojicí tvůrců chystaného filmu.

„Já ho vidím jako člověka, který, i když byl kapitalista, nikdy neztratil kontakt se svým zákazníkem,“ přemítá producent Adam Dvořák. „Známá je historka, podle níž jednou zavítal na inspekci v jedné z prodejen, a když viděl, že je tam fronta, tak se prostě převlékl, postavil k pultu a osobně prodával boty. Dnes by tu scénu natočili na telefon a byl by z toho virál na internetu. Takže ano, byl taky psychologem, protože určoval směr, jakým mají jeho lidé přemýšlet. Ale hlavně to byl člověk neskutečně tvrdý nejen ke svému okolí, ale i sám k sobě.“

Podle manažera Adama Páleníčka vykazoval Baťa zajímavý osobnostní vývoj. „Na začátku jeho příběhu vidím tu valašskou zaťatost. Když nastal nějaký problém, byl schopen se kousnout a překonat to. V mládí byl cholerik, rozhodně nedělal všechno správně a nebylo to s ním jednoduché. Tím psychologem, jak říkáte, podle mě začal být až v závěru života, kdy jako člověk zmoudřel a získal potřebný nadhled, v práci i sám nad sebou. Pro mě ale zůstává především bojovníkem, který prošel složitou cestou a právě ta cesta je nesmírně inspirativní.“

Režisér Jiří Havelka zmiňuje na prvním místě Baťův „common sense“, selský rozum, jejž uplatňoval i ve velmi komplikovaných situacích. „Je zajímavé zjišťovat, kde k tomu zdravému náhledu na věc přišel. Je jisté, že to nebylo přes školy a vzdělání, nešlo o žádný intelektualismus. Celý ten projekt Zlína by mohl zavánět kultem osobnosti, ale zdá se mi, že Baťa k tomu tendence neměl, šlo mu o rozvoj jeho továrny i celého regionu – i když tedy to jméno bylo napsané skutečně všude. Zároveň i když měl ambici obout všechny lidi na světě, nechtěl při tom vydrancovat planetu, tahle vyváženost musela spoustu lidí iritovat. Kde bylo jádro toho vnitřního motoru Tomáše Bati? Rozkrýt to už nejde, ale pátrat po tom, kde se v člověku bere ta síla, že přes všechny problémy a třeba i bankroty dokáže vždy znovu napnout síly, to by měl být úkol našeho filmu.“

Adam Dvořák ještě přidá odvážný příměr – odvážný, ale vlastně docela výstižný. „Tomáš Baťa byl takový český Steve Jobs. Až na to, že žil a podnikal daleko dřív, než se Steve Jobs vůbec narodil. A zatímco o Jobsovi už vznikla spousta filmů, o našem Tomáši Baťovi jediný, který si na něm ale spíš vyléval zlost, než aby ukázal, co to bylo za člověka. Chceme to napravit a současně nabídnout Baťův příběh v zahraničí. Protože Amerika nebyla jediná země, která rodila velké selfmademany. Jeden takový přišel na svět téměř před 150 lety na území dnešního Česka.“