V káhirském Hiltonu jsem si pochutnala na salátu, který na talíř dorazil za dvě hodiny po sklizení. Rozdíl mezi čerstvě utrženou plodinou a tou, která cestovala tisíce mil, aby pak několik dní trčela v ledničce, je jako rozdíl mezi dnem a nocí. Bohatí Egypťané to vědí odjakživa, ale Šaríf a Tárik Husní se specializují na „farmy“ pro nejchudší. Zaberou maximálně 6 x 6 metrů. Stačí na střechu (v Káhiře jsou šikovně ploché) postavit soustavu dřevěných polic, na něž umístí gumové vany propojené melioračními trubkami. Soběstační Káhiřané mají nejraději mátu, rajské, lilek, salát a jahody.
I v Londýně a New Yorku začíná být samozřejmé pěstovat na střechách, balkonech i na těch nejkrkolomnějších volných prostranstvích kytky, ovoce a zeleninu. Nejchutnější med je prý od velkoměstských včel. Šéf komentářů ve Financial Times mě jednou donutil definovat, co mě k zahradničení tak táhne. Mám sklony k depresi, jsem neurotička a pěstování plodin mě zbavuje stresu, řekla jsem mu. A hlavně mě fascinuje ten zázrak, že ze sotva viditelného semínka vyroste skvostný oběd. Teď mám před sebou na talíři vlastní artyčoky, pečený česnek pokropený olivovým olejem a la Provence, červenou řepu, hedvábný špenát a jako dezert zmrzlinu z čerstvých jahod. Mé tři vázy jsou plné řezaných květin, které podmanivě voní. Líbí se mi demokratičnost zahradničení: člověk může být chudý jak kostelní myš, a přitom si žije jako král! Stačí k tomu pár strategicky umístěných květináčů a truhlíků. Nejlepší je užívat si zahradničení přímo v kanceláři.
Rajčata nad stolem
Někdy v šestém měsíci těhotenství jsem si do práce přinesla lehátko. Šéf protestoval, že mu do podniku vnáším „lážo plážo“ způsoby. Dnes bych ho poslala – na školení do konzultační firmy Pasona v Tokiu. Její vedení zaměstnance přímo ponouká k tomu, aby se v práci rozptylovali. Třeba pěstováním plodin. Devítipatrová budova v centru japonského hlavního města vypadá jako utopená v zeleni. Dvojitá fasáda umožňuje pěstování pomerančovníků na malých balkonech. Ale nejzajímavější je vnitřek padesát let staré budovy zrekonstruované tak, aby pětina prostor sloužila jako prvotřídní kolchoz. Potrubí, kabely a světla nejsou utopené ve stropě, takže místnosti jsou vyšší než obvykle.
Vlhkost a teplota se automaticky regulují, aby byly příjemné lidem a po pracovní době zvyšovaly výnosy plodin. Hned vedle recepce je políčko s brokolicí a slunečnicí. V jednom patře zaměstnanci (přezutí do holin) suší a sklízejí rýži. Nad stoly zrají rajčata, prostory rozdělují elegantně prořezané citrony. Koho to zajímá, může se během pracovního dne zapojit do pěstování a sklízení. Majitelé tvrdí, že tento přístup zvýšil produktivitu práce o 12 procent a nemocnost klesla o 23 procent. Též mentální zdraví se zlepšilo. Přítomnost plodin snižuje náklady na klimatizaci a ozdravuje vzduch.
Zelená smrt
V Anglii je charitativní organizace, jejíž tým předělává zahrady dětských nemocnic a hospiců pro přestárlé. Nudné a neosobní prostory mění v místa plná vjemů a vůní, v nichž se může zabavit zdravý sourozenec na návštěvě nemocného, a kde se nepředstavitelné – jako je smrt dítěte – stává o něco snesitelnějším. Britští lékaři se už léta dožadují toho, aby se zahradničení pacientům „předepisovalo“, protože může být účinnější než léky. Vyzkoušela jsem to. Vystresovaná složitou rodinnou situací jsem si narušila imunitu a tělo mi zohyzdila odpudivá vyrážka. Nezabíral žádný dryák ordinovaný kožními a imunitními experty, nezabral ani léčitel. Po mnoha měsících jsem se z toho vykopala motykou.
Vědci odhadují, že zahradničení (spolu se zdravým životním stylem) může odbourat až osmdesát procent zdravotních problémů. Bývalý místopředseda vlády, zapálený zahrádkář lord Heseltine chce prosadit zahradničení coby regulérní léčebnou metodu. Dovedu si představit Andreje Babiše, jak se zastává českých zahrádkářů, jejichž pradávné zahrádkářské kolonie jsou systematicky zabírány? Nedovedu, ale je načase, abys ho k tomu dokopal - ano, mluvím k tobě, voliči!
Zahradničení se postupně přesunulo ze škatulky „triviální činnost“ do kategorie „fyzioterapie“. A Kathleen Wolfová z Washingtonské univerzity potvrzuje zjištění, že zahradničení zmírňuje projevy Alzheimerovy nemoci, demence, stresu a deprese; u dětí zase rozvíjí představivost a tvořivost.
Nejméně dvě stě let jsme si už vědomi hojivých účinků, jež má přítomnost zeleně na naše zdraví. V Anglii kdosi spočítal, že každá libra vynaložená na podporu zahradnictví jako terapie se státnímu rozpočtu vrátí pětkrát! Zahradničení ve městě už není doménou excentriků a stává se součástí dokumentace ministerstev zdravotnictví. Pro zdravé tělo i rozum – chopte se motyk!
