Trénovala na travnatém oválu v univerzitním městečku Potchefstroom a na farmě v savaně si pohladila lvíče. „Bylo jako plyšák,“ říká atletka Eliška Klučinová.
Jaký je návrat z tepla do zimy?
Docela drsný! Je mi zima. Brrr. Vždyť vidíte, jak se tady choulím k tomu čaji. Ale dá se to přežít. Loni jsme měli teplotní přechod ještě horší. Šedesát stupňů! Přiletěli jsme z plus čtyřiceti do minus dvaceti. To už bylo trochu moc.
Říkala jste, že na sebe budete opatrná, že nebudete moc vycházet ven, abyste nenastydla. Platí to?
No, sedím tady s vámi v hospodě, tak občas vylézt ven musím, ale snažím se, abych někde neprochladla. Bála jsem se hlavně po cestě. Letěli jsme na noc z Johannesburgu dvanáct hodin do Londýna a pak ještě dvě hodiny do Prahy. Člověk je unavený, nevyspalý. Někdo na něj plivne bacila a oslabený organismus snáz něco chytí.
Stále bydlíte v Kladně u „Kaskáďáku“?
Už ne. Bydlím už asi dva měsíce na ubytovně vysokoškolského sportovního centra v Praze na Strahově v bývalém hotelu Coubertin. Mám to kousek na stadion, nemusím dojíždět z Kladna. Bydlím tam s běžkyní Lucií Sekanovou, která byla nedávno desátá na mistrovství Evropy do dvaadvaceti let v běhu do vrchu. Ale ještě jsme se nepotkaly.
Ale jinak jste Kladnu zůstala věrná.
Jistě. Kladno mám ráda, chodila jsem tam na sportovní gympl, mám tam hodně kamarádů. Kladno je fajn, všude je to kousek, všude se dá dojet na kole. Žádný stres jako v Praze.
Jak vnímáte vánoční čas? Věřila jste jako malá holka na Ježíška?
Na Ježíška jsem věřila docela dlouho. Mám starší sourozence, a ti mě v tom dlouho udržovali, než se nakonec prokecli. Kupovala jsem třeba dárky rodičům, to jo, ale mně nosil dárky Ježíšek.
Vlezl k vám domů v Klánovicích komínem?
Vždycky jsme se s bratrem a sestrou schovali v nějaké místnosti a slyšeli jsme, jak tam vedle Ježíšek dupe a nese nám dárky. Hrozně jsme se těšili.
Co vám nosil za dárky?
Samozřejmě hračky. Jak jsem vytáhla teplákovou soupravu nebo džíny, tak to hned letělo do rohu. Jako holka jsem měla ráda plyšáky, ale mně udělala radost každá blbina. Teď už dostávám spíš praktické věci. Anebo mamka řekne: Tady máš peníze a kup si, co potřebuješ. Třeba lampičku do mého pokoje v Coubertinu.
Kupovala jste ráda dárky rodičům a co jste jim nadělovala?
Já nevím, moc už se na to nepamatuju. Vzpomínám si ale na jednoho porcelánového šášu, to mi mohlo být tak šest let. Ale mamka nemá moc ráda takové ty lapače prachu, takže mám pocit, že když se za pár let rozbil, měla trochu radost. Ale nedávala to na sobě vůbec znát.
Jaký jste mívali vánoční stromek?
Vždycky jsme měli živý stromek. Poslední roky míváme jedličku.
Kde budete na vánoční svátky?
V Klánovicích. To bude velké rodinná sešlost. Mám ségru, bráchu, ten už má dítě, přijede i teta.
Dárky už máte nakoupené?
Nemám, půjdu je shánět a zřejmě si je objednám přes internet. Mám v plánu koupit nějaké knížky, ale nemůžu to přece přes noviny prozradit, protože by nebyli překvapení. To je tajné!
Eliško, přiznejte se, nebyla jste někdy řezat stromeček?
Myslíte, že bych se takhle veřejně nabonzovala? Ne, brácha chodí prořezávat stromečky, ale mamka vždy kupuje.
Jak vypadá vánoční tabule v Klánovicích?
Nechybí tam kapr ani bramborový salát, mamka vždycky upeče několik vánoček. Ona má ráda vánočku s rozinkami, já se sestrou bez rozinek. Rybí polévku neděláme. Vykucháme kapra a známé na tu polévku dáváme vnitřnosti.
Umíte zabít kapra?
Ne, nerada vraždím. I komára… ale toho vlastně jo, protože ten mi pije krev. Ale když už to má kapr za sebou, tak ho klidně vykuchám. To už mi nevadí. Ale ta rána, to ne, na to nemám žaludek.
Pomáháte před Vánocemi mamince? Vaříte, smažíte, pečete?
Určitě. Většinou jsem pekla cukroví, kuchám kapra, řízky obalujeme společně. Dělám i bramborový salát. O Vánocích jsem taková hospodyňka. Ráno si na sebe vezmu zástěru a pracuje se. Vaříme a koukáme se na pohádky. Nemám ráda ten předvánoční shon, kdy se shánějí dárky, ale Štědrý den už je pohoda.
Jaké pečete vánoční cukroví?
Máme pár oblíbených druhů. Nejradši mám vanilkové rohlíčky, linecké a taky vosí hnízda.
A co zlaté prase, které spatříte, když po celý Štědrý den až do večera nic nejíte?
Tak tohle už nedodržujeme, ale když jsem byla malá, tak jsem se snažila a vydržela jsem třeba do oběda. A pak jsem se šla podívat na to zlaté prasátko. Brácha mě chytil za ruku, odvedl mě do sklepa a tam bylo na poličce předem nastražené čokoládové zlaté prasátko. Takže jsem ho fakt na Štědrý den viděla.
Chodíváte na půlnoční mše?
Jednou jsem byla v Klánovicích. Přemluvila jsem tetu a přišli jsme tam pět minut před půlnocí. Kostel byl ale zavřený a na dveřích byla cedulka s nápisem, že půlnoční byla v šest hodin večer. Farář spěchal do jiné vesnice. Tehdy jsme to vzdali.
Nezdá se vám někdy, že si lidé dělají z Vánoc, z těch svátků klidu a pokoje, honičku, a to jejich kouzlo pomalu odchází?**
Před Vánocemi jsme rezignovali na velký úklid. Na just. Mamka je pořádná. Má uklizeno pořád. Nejenom na Vánoce, tak se přece nebudeme štvát. Už jsem říkala, že před Vánocemi je shon, ale na Štědrý den už máme všechno hotové, připravené. Zavládne pohoda, v klidu si spolu sedneme a ten čas si naše velká rodina společně užije.
