Má Vysočina dost pitné vody? Jednoznačná odpověď neexistuje a nyní je ta otázka znovu aktuální.
Spustilo ji v září zveřejnění důležitého úředního dokumentu, který nese podpis dnes již bývalého ministra zemědělství Ivana Fuksy a stávajícího ministra životního prostředí Tomáše Chalupy. Tlustá složka papírů se nazývá Generel LAPV.
Význam zkratky drtivé většině lidí nic neřekne. Státní vodohospodáři z ministerstva zemědělství ji ale už pár let používají. Znamená, ač to nezní zcela srozumitelně, „plochy morfologicky a hydrologicky vhodné pro akumulaci povrchových vod“.
Jinými slovy: stopadesátistránkový dokument s desítkami map stanovuje, kde by na území republiky ve výhledu příštích padesáti až sto let mohly vzniknout nové přehrady. Měly by sloužit jako zásobárny povrchové vody, ze kterých by se v případě nedostatku doplňovaly současné zdroje.
Vliv na územní plány
Podle ministerských úředníků generel netvrdí, že se v určených místech budou přehrady stavět. Má jen zaručit, aby se v navržených územích přehrady někdy v budoucnosti stavět mohly.
Dokument, který je dostupný na www.mze.cz, má tedy vliv na územní plány obcí. Jednoduše vyjádřeno, v dotčeném území nesmí obce vybudovat nic, co by nebylo možné v případě budoucí stavby přehrady jednoduše odstranit. Tedy například čističku odpadních vod, důležitou silnici, plynovod, továrnu, transformátory vysokého napětí, souvislou bytovou zástavbu. Důsledkem je, že „obce pod hladinou budoucích přehrad“ jsou odsouzeny k pomalému zániku.
Kdo bude chtít opravovat nebo stavět dům pro své vnuky v místech, o kterých neví, zda je nezalije za padesát let voda údolní nádrže?
Obce nesouhlasí
Současně dochází k paradoxům: stavební úřady, které obcím kontrolují dodržování zákonných regulí, o omezeních kvůli přehradám oficiálně nevědí.
Například stavební úřad v Novém Městě na Moravě vydal pro obec Krásné takzvané vymezení zastavěného území, což je pro menší obce náhrada územních plánů.
„Úřad nám vydal toto vymezení pro místa, kde by měla být hladina přehrady, což je docela Kocourkov. Ono totiž ani není jasné, jaká varianta přehrady aktuálně platí. Podle některé by obec zalila voda úplně, podle jiných bychom byli až pod hrází, což by obec před zánikem zachránilo,“ řekl starosta Krásného Aleš Suchý.
Podobně nejasné jsou cesty, jakými doputoval klíčový státní dokument na krajský úřad Vysočiny. Ten se totiž o jeho schválení a zveřejnění dozvěděl až zpětně.
„Nikdo nás na to neupozornil, ale víme, že o tom informují webové stránky ministerstva zemědělství,“ potvrdila mluvčí krajského úřadu Jitka Svatošová.
Se zástupci obcí se ministerští úředníci sešli na jaře a sdělili jim své záměry. K žádné diskusi však nedošlo.
Zástupci většiny obcí proti přehradám protestovali, jejich názor však nebrali úředníci vážně. „Pokud je tam podpis ministra, tak to tam stát nepochybně může prosadit. Otázka je jediná: zda na to někdy bude mít peníze,“ míní starosta Suchý.
Lidé ve čtyřiadvaceti obcích na Vysočině se tedy dozvěděli, že mohou kvůli plánovaným stavbám vodních nádrží přijít o své domovy. Pro většinu obcí to není novinka, o přehradách se mluví dlouhodobě.
Dva různé pohledy
V Krásném přehradu inženýři například plánovali už v roce 1932. Znovu myšlenku oživili vodohospodáři v roce 1985, v devadesátých letech se tam a v nedalekém Víru uskutečnilo na protest proti přehradě shromáždění. Nemělo však žádný dopad.
„Život obce je vizí přehrady trvale ochromen, ceny nemovitostí jdou dolů, nikdo se sem nechce stěhovat, nebo tu stavět,“ říká bývalý starosta Krásného Milan Kubík.
Přehrady plánují ministerstva jako pojistku pro budoucí situaci, která může nastat vzhledem ke změnám klimatu.
Jenže jiný je pohled úředníka, který kreslí do mapy zatopené území přehrady, která vznikne možná v roce 2111, ale také nemusí vzniknout vůbec nikdy.
A zcela jiný je pohled obyvatele vesnice, kam se lidé kvůli chiméře budoucí přehrady nechtějí stěhovat, ani tam nechtějí ze stejného důvodu investovat do nemovitostí.
Dochází k absurdním situacím. Zmíněné Krásné například příklad potřebuje čističku vody, jejíž stavbu obci úřady povolí. Jenomže má malá vesnice vůbec shánět peníze na čističku, která může být za padesát let odsouzena kvůli přehradě i s celou obcí k zániku? „My se proti přehradě fakticky ani bránit nemůžeme, protože se nás na náš názor nikdo neptá. Pokud řekneme, že s přehradou nesouhlasíme, stejně se v seznamu znovu objeví,“ tvrdí Suchý.
Hledat jiné možnosti
Obce na území budoucích přehrad tak postupně stárnou a vymírají. Například v Žižkově Poli u Přibyslavi se potýkají s hrozbou budoucí přehrady už desítky let. „Vždycky jsme byli a budeme proti. Stát by měl hledat jiné možnosti, jak uchovávat vodu, například rušit staré meliorace, které krajinu odvodňují,“ zlobí se starosta Žižkova Pole Jan Čepl.
Zlobí ho i netečný postoj ekologů. „Vadí jim kácení alejí, ale že stát plánuje zlikvidovat celé vesnice a chráněná území, to nevzbuzuje žádnou pozornost,“ míní Čepl.
Plány státních vodohospodářů mají protichůdný efekt. Mají uklidnit tím, že v nich plánovači plánových přehrad myslí na nejhorší, ale současně vzbuzují trvalé obavy lidí z oblastí, které by měla zalít voda.
„Jsou to strategické vyhlídky, nebil bych kvůli nim na poplach. Ale ani bych je nebral na lehkou váhu. Někdy ty situace kolem pitné vody mohou nenadále vyústit až do krizí, jako když jsme měli před pár lety v kraji prasklou hráz Mostiště. Tehdy hrozil výpadek zásobování vody pro desítky tisíc lidí a v té situaci už uvažujete jinak,“ řekl Petr Bureš z krajského odboru lesního a vodního hospodářství.
Lidé z obcí ministerským úředníkům zazlívají, že přehrady kreslí do krajiny, aniž skutečně počítají s možnými riziky. Například u Žižkova Pole je poddolovaná zem z doby, kdy se tam přes šest set let těžilo stříbro.
Odpovědnost za škody
Podle ministerských úředníků ale poddolovaná území neomezují stavbu přehrady, jen by mohla ovlivnit kvalitu vody. „Nikdo ta stará horní díla vůbec nezkoumal, na tom území má být například štola Sv. Anny, která končí dva až tři kilometry od přehrady. Chci tedy závazné prohlášení od statika, který ponese i trestněprávní odpovědnost za to, pokud by se při vzniku takové přehrady něco stalo,“ je nekompromisní starosta Čepl.
Strategické vodohospodářské plány se postupně vyvíjejí a dostávají střízlivější podobu. Ještě při tvorbě krajského územního plánu vycházeli jeho autoři ze státní vodohospodářské vize z roku 1988, která obsahovala i zcela fantastické návrhy vodních děl.
Největším z nich měla být přehrada Třebíč-Sokolí, jejíž vody by zalily území od obce Sokolí až k Předboři u Luk nad Jihlavou. Pod vodou by v takovém případě zůstalo deset obcí. Kritizován byl také dlouholetý návrh na přehradu Střížov, pod kterou by zmizela zřícenina středověkého hradu Rokštejna. Tyto plány prozatím státní vodohospodáři opustili.
