Národní hřebčín Kladruby nad Labem byl zařazen na seznam světového dědictví UNESCO. Dekret o zápisu převzali v sobotu ministr zemědělství Miroslav Toman (ČSSD) a ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD) během oslavy, které se zúčastnilo zhruba tisíc lidí. Hřebčín je příspěvkovou organizací rezortu zemědělství.
Výbor pro světové dědictví UNESCO rozhodl o zařazení kladrubského hřebčína začátkem července. Ten ale musí do prosince 2020 splnit několik podmínek a výbor přidal i několik doporučení. Na seznam světového dědictví UNESCO přibyl také Hornický region Erzgebirge/Krušnohoří. Česko tak má celkem čtrnáct zápisů.
"Chov kladrubských koní a utváření zdejší krajiny jsou dokladem pečlivé a vysoce odborné práce, kterou zde lidé vykonávají už po staletí," uvedl tehdy pro ČTK Toman. Takových tradic je třeba si vážit a pokračovat v nich, dodal. O zapsání usilovala Česká republika přes deset let.
Chovu koní se v Kladrubech nad Labem věnovali již Pernštejnové, kteří zdejší panství zakoupili v roce 1491. Součástí byla i obora, kterou císař Maxmilián II. dostal darem od českých stavů v roce 1560 a později tam vybudoval hřebčinec. Jeho nástupce Rudolf II. Habsburský jej povýšil v roce 1579 na dvorní hřebčín, od čehož letos uplynulo 440 let.
V roce 1918 se hřebčín stal majetkem československého státu. Starokladrubský kůň byl však spojován s pompou Habsburského císařského dvora, proto byl z průčelí brány odstraněn císařský znak a snížen počet chovaných koní. V roce 1995 byl starokladrubský kůň vyhlášen za kulturní památku a o sedm let později bylo za národní kulturní památku vyhlášeno kmenové stádo běloušů.
Podívejte se na záběry z Národního hřebčína Kladruby nad Labem:
