Pervitin je v Česku oblíbená droga. Na chvíli vyvolává pocit elánu, chuti do života a zvyšuje sebevědomí. Navíc je ve srovnání s jinými podobnými drogami, například kokainem, velmi levný. I proto pervitinu podléhá stále více lidí. A čím dál více lidí ho také doma na sporáku vaří.
„Před deseti lety jsme odkryli tak čtyři pět větších varen ročně. V poslední době je to každý rok i pětadvacet výroben. Narostlo to o stovky procent,“ říká Robert Veleta, vrchní komisař Toxi týmu v Hradci Králové.
Čím to je? Zlepšila se práce policie, nebo zkrátka více lidí drogu vaří?
Práce policie je systematičtější, ale určitě je větší poptávka po pervitinu, než byla před deseti lety. Pervitin je hlavní droga, která se tady vyrábí. A to nejen na východě Čech, ale v celé republice. Je to česká specialita, která se i vyváží za hranice.
Jak u nás varny fungují? Jako samostatná buňka nebo jsou organizované?
Většinou spíš jako samostatné buňky. Obvykle bývá jeden vařič, který zná kompletně celý výrobní postup. Na něj se navazují dva tři lidé, kteří mu dodávají chemikálie i léky. I jejich odběratelé jsou úzký kruh lidí – většinou okolo dvaceti. Je to ovšem uzavřená skupina, na ulicích drogu nenabízejí.
Takže kdybych šel teď na ulici shánět pervitin, tak nemám šanci?
Ne. Musel byste se napojit na nějakou skupinu. Sehnat se to dá leda na nějakých akcích v klubech. Ale i tam je spíš k sehnání extáze a marihuana.
Dokážete odhadnout, kolik teď v Pardubicích může být varen?
Tak čtyři pět, které by se daly rozpracovat. Ale to je práce na měsíce. Potřebujeme důkazy. Když tam vlítneme a on zrovna nevaří, bude tam mít jen nějaké nádobí a bude mlčet, nic nezmůžeme. Sehnat nezbytné informace a důkazy trvá i dva tři měsíce. To jsou větší varny. Jsou ale i menší varničky, kde to „šmudlají“ po dvou třech gramech doma jen tak na sporáčku. Jsou dokonce i vařiči, kteří to dělají v žárovce pod svíčkou někde venku. Z jednoho balení udělají tři čtyři gramy, které si v úzké partě sami sjedou. Měli jsme vařiče, který dokázal uvařit třeba sto gramů za měsíc a šedesát sjel sám. A to už jsou borci, kteří sjíždějí i gram denně. A to už je pořádná kupa. Ono je to lehounký…
Kde varny nejčastěji vznikají?
Jsou to hlavně byty a domy. Ale existují i vařiči, kteří tu hlavní zapáchající fázi provádějí venku, v lesích, aby to nepáchlo po domě. Měli jsme i vařiče, který si varnu udělal na chalupě. Okolo však žilo mnoho lidí, tak si sestavil důmyslný lapač pachů. Perfektní práce, doma udělané, ale špičkově. Ven šly akorát páry. Ale stejně jsme na něj přišli.
Říkáte, že výroba příšerně páchne. Jak je možné, že varny fungují třeba v panelácích a nikomu to není nápadné?
Nápadné to lidem je. Ale většina lidí ten zápach nezná. A když se ta komunita chová nenápadně a nedělá v domě po nocích binec, tak to nikoho nemusí napadnout. Lidé jsou přeci dost nevšímaví. A prostředí na panelových sídlištích je dnes velmi anonymní.
Jak ten zápach je cítit?
Čistá chemie. Toluen dohromady s benzinem, zkrátka rozpouštědla. Ve fázi, kdy se droga vaří, tak to páchne zhruba jako zemní plyn nebo svítiplyn.
Jak se kromě zápachu pozná, že někdo v domě vaří pervitin?
Nápadný je i velký pohyb lidí, většinou v nočních hodinách. Velké množství lidí přijde v jednom okamžiku a zdrží se jen chvíli. Když totiž vařič drogu vyrobí, rozešle informaci, že zrovna má. A odběratelé si pro ni v jednom okamžiku přijedou. Další indicií je velké množství odpadu. Krabičky od léků – modafenu či nurofenu, lahve od chemikálií, filtrační papíry a další nezvyklé věci.
Jak vlastně varna na pervitin vypadá? Je to velké?
Jak která. Malá varna se vejde klidně na sporák. Jsou i mobilní varny, které můžete dát do batohu a odjet s ní někam do lesa. Vzpomínám si na případ, kdy jsme honili jednoho vařiče, který ujížděl na kole. Varnu měl v batohu v košíku…
Potřebuje člověk k vaření nějakou odbornou způsobilost?
To ani ne. Na internetu si to najdete raz dva. Není to přímo jednoduché, ale dá se to naučit.
