Ta atmosféra byla neopakovatelná. Člověk prošel bránou s mřížemi, minul supermarket v podzemí a ocitl se v bludišti vietnamského tržiště.
Vymotal se u budovy bývalé pekárny a po železných schodech vystoupal do druhého patra. Najednou byl v jiném světě. Divadlo Pod Čepicí. Místo, kam chodily stovky lidí na rockové kapely, literární čtení, divadelní představení nebo besedy o umění. Když jdu okolo dnešního IGY, často si nostalgicky vzpomenu na koncerty, které jsem v prostorech dnešních obchodů s oblečením odehrál. Nejsem ale odpůrcem moderních staveb. Brzy jsem si zvykl na výhody nákupního centra poblíž domova. Na druhou stranu od doby, co Divadlo Pod Čepicí zaniklo, není podle mého soudu ve městě kulturní prostor s tak silným geniem loci.
