Už samotný název romantického vodního „zrcadélka“ vyvolává množství otázek. Chodily k Jezírku lásky zamilované dvojice nebo se tam kdosi náhodně seznámil, a od té doby tam míří pro svoje štěstí zástupy osamocených vdavekchtivých?
Pátraly jsme na internetu i u místních lidí. Marně. Na internetu je jezírko zmiňováno jako přírodní zajímavost. Zdejší o jezírku sice vědí, ale proč se mu říká Jezírko lásky, nedokázal nikdo říci.
Štěstí v pátrání zatím ani trochu nemáme
Naše další kroky proto vedly k prvnímu muži obce - starostovi Vráže Petrovi Novákovi. „Místo samozřejmě znám, proč se mu ale tak říká, také nevím,“ krčí rameny a doporučuje nám obecní kronikářku a jednoho z nejstarších pamětníků.
Marie Kučerová se zabývá kronikou asi pět let. Ani tady jsme však moc nepochodily. „Staré zápisy do roku 1963 se ztratily a nenašli jsme je,“ vysvětluje. Dostáváme od ní kontakt na jednu ženu, která by prý mohla vědět víc.
Traktorista vozil k jezírku filmaře
Poví nám snad něco více nejstarší občan z Vráže? „Jezírka jsou tam dvě. Takzvaná nebeská. Nemají totiž žádný přítok. Na Jezírka lásky je přejmenovali kdysi pacienti zdejších lázní. Proč, nevím. Původně se jmenovala Jezírka v Čertově hoře. A já jim tak říkám pořád,“ vzpomíná dvaaosmdesátiletý muž s tím, že své jméno nepoví, protože ve svých letech nestojí o popularitu v novinách.
Dozvídáme se také od něj, že zhruba na konci šedesátých let se u romanticky položených jezírek točila poslední nastudovaná opera Rusalky. Hlavní role tehdy hrála Kateřina Macháčková a Milan Kňažko. Muž nám také prozrazuje, že dokonce vozil filmaře na místo natáčení k jezírkům traktorem.
Poslední naděje na odhalení tajemství
Jsme sice o kus dál, ale pořád vlastně nevíme, proč jezírka pacienti přejmenovali. Zkoušíme zavolat ještě Marii Němečkovou, kterou nám doporučila kronikářka. Co kdyby věděla víc? Nevzdáme to!
Udělaly jsme dobře. Marie Němečková nás navádí na zásadní stopu. „V lázních byla kniha, z níž se dříve předčítalo večer hostům. Mimo jiné se tam prý uvádělo, že se v jezírku kdysi utopila kněžna z něšťastné lásky. Jestli to ale byla pravda, kdo ví,“ vypráví.
Tajemství se pozvolna začíná odkrývat. Je celý příběh o nešťastné lásce?
Kněžna se zamilovala do podkoního
Klíčem k řešení je obraz v lázeňském zámečku. Je to plátno z roku 1877, na kterém mladá žena drží dítě. „Legenda říká, že to je kněžna Lobkowiczová, která tu žila. Zamilovala se do podkoního a z velké lásky se narodilo děťátko. Jako šlechtična ale nemohla svůj poklesek utajit, a tak to vyřešila, jak nejhůře mohla. Skočila do jezírka a utopila se,“ popsal nám legendu zdejší pracovník, který se kolem nás jen tak letmo mihnul, aniž by se nad naším údivem pozastavil.
A my se v duchu ihned přenášíme k oněm lesním jezírkům nedaleko lázní. Jedno je menší. Na první pohled nic moc. Když popojdeme opodál, narazíme na druhé. Mnohem hezčí a čistější. Stromy se odráží v hladině společně s oblohou, všude je klid a pohoda.
Z místa na nás dýchá romantika opravdu jako z pohádky. Není těžké představit si zde kněžnu, která u něj sedávala a plakala nad nešťastnou láskou.
