Jindřichohradečák Jan Bednář vystudoval právnickou fakultu v Brně, a když se pokoušel hledat práci v rodném Hradci, nic nenašel. Přesunul se proto do Prahy. „Hledal jsem v Hradci, ale v pozici právníka bylo naprosto nemožné něco pořádného sehnat. V jiných oborech zajímavé nabídky nebyly a navíc jich bylo celkově málo,“ říká o své zkušenosti Jan Bednář.
Práci, která ho zajímala, našel až v Praze. V současné době pracuje jako firemní právník v jedné z největších společností zaměřených na informační technologie. Líbí se mu, že je zde dobře nastavený kariérní růst a nestěžuje si ani na peníze. Takovou příležitost by na jihu nenašel.
„Hradec mám rád a chtěl bych se do něj vrátit. Proto výhledově počítám i s tím, že by hlavní část mojí práce byla stále v Praze, ale žil bych tady,“ představuje si svoji budoucnost Jan Bednář.
To, že by v Hradci někdy našel zajímavé a dobře placené zaměstnání, vidí spíše skepticky. Zatím jezdí na jih Čech každý víkend. Jak sám říká, v Praze by nemohl vydržet a v Hradci má všechno, co má rád, včetně svého koně.
Praha je jen dočasná záležitost
Podobně to dělá i architekt Milan Špulák mladší. Pracuje v Praze a do Hradce se vrací jednou za týden nebo čtrnáct dní. „Proč? Necítím, že bych do Prahy patřil. Nemám tam potřebné zázemí,“ tvrdí absolvent pražské fakulty architektury Milan Špulák. K jeho rozhodnutí zůstat v hlavním městě přispělo i to, že mu v Praze zůstalo po škole mnoho kamarádů a také hodně lidí z Hradce.
Na rozdíl od Jana Bednáře v Hradci zaměstnání hledat nezkoušel. Práci by tady prý měl a tajně s ní počítal, kdyby to v Praze nevyšlo. Lákala ho ale možnost začít jinde. „Chtěl jsem vyzkoušet nové prostředí. Nazval bych to tak, že jsem tam na zkušenou,“ říká Špulák.
Jako jeden z mála absolventů má v Hradci pracovní zázemí. Jeho otec spoluvlastní projekční společnost, která navrhovala mimo jiné moderní přístavbu fakulty managementu nebo sportovní halu. Špulák mladší se spolupráci s otcem nebrání, zatím ale není na pořadu dne. „Při studiu jsem u něj přes léto dělal brigády, jenže jsem si říkal, že když k němu nastoupím hned po škole, tak už tam budu nejspíš dělat až do smrti,“ vysvětluje a dodává: „Je jasné, že bych u táty v budoucnu i rád dělal, bude-li mě chtít. Ale nevylučuji ani to, že bych třeba odjel někam do světa,“ plánuje.
K Hradci má ale Milan Špulák mladší jednoznačně kladný vztah. Přestavbu jindřichohradeckého letiště si vybral jako téma své diplomové práce. „Jestli se chci vrátit do Hradce? Určitě. V Praze se dlouhodobě žít nedá. Člověk musí pořád odjíždět pryč, aby z toho všeho nezcvoknul. Beru to jako dočasnou záležitost. Nabrat zkušenosti, užít si ruchu velkoměsta a za pár let se vrátit na jih,“ vypráví mladý architekt.
Možná i proto koupil v jedné malé vsi starý špejchar, který by rád přestavěl. „Chtěl bych ho dát postupem času do kupy. Ale s mými financemi a časem je to na dlouho. Teď je nejdůležitější v první řadě zajistit, aby to nespadlo,“ směje se svému počinu Špulák.
Zatím pracuje v jednom pražském architektonickém ateliéru. Po skončení školy rozeslal žádosti o práci s životopisem asi do čtyřiceti ateliérů. Jenže kvůli krizi teď architekty nikdo nechce. „Odpověděli jen ze tří firem. No a tahle z nich byla nejlepší. Myslím, že jsem měl docela štěstí. Je to vážně zajímavá práce a dělám věci, ke kterým bych se jinde takhle těsně po škole nedostal,“ pochvaluje si Špulák mladší.
Pro počítačové experty je Hradec malý
Svojí příležitosti se v Praze chopil i Špulákův spolužák z jindřichohradeckého gymnázia Radek Kazbunda. V současné době pracuje v české pobočce jedné z největších počítačových společností se zaměřením na technologie na světě. Vzhledem k tomu, že vystudoval na vysoké škole obor kybernetika se specializací na biomedicínské inženýrství, práci by v Jindřichově Hradci sháněl velmi těžko. I když by na jihu Čech žil rád, s návratem na rozdíl od svých vrstevníků moc nepočítá. Alespoň ne v dohledné době.
„Bohužel je zajímavých nabídek práce v oboru biomedicínského inženýrství velice málo. V celé České republice se nachází minimum společností, které by vyvíjely lékařské přístroje a jedinou další možností je uplatnění buď jako zdravotnický technik v nemocnicích, nebo jako servisní technik,“ říká o situaci ve svém oboru Kazbunda.
Ani jedna z možností ho příliš nelákala. Naopak ho ještě na škole zaujala přednáška Jana Šedivého ze společnosti, kde dnes pracuje, který v té době vedl výzkumný tým v oboru rozpoznávání řeči. Zmínil se o tom, že je možné ve firmě pracovat na právě otevíraných pozicích. Být v takovém týmu se Radku Kazbundovi zamlouvalo. Jednak proto, že jde o známou firmu a jednak možnost pracovat na tak zajímavém projektu se nenabízí každý den. Proto už v Jindřichově Hradci nebo v jižních Čechách ani nezkoušel nic jiného hledat. Byl rozhodnutý.
„V první řadě jsem chtěl najít práci pokud možno co nejblíže oboru, který jsem vystudoval. Další motivací je samozřejmě mnohem zajímavější finanční ohodnocení v Praze,“ tvrdí Radek Kazbunda.
Přesto bych se rád vrátil do jižních Čech, které jsou podle Kazbundy určitě příjemnější místo k životu než Praha. „V době, kdy budu chtít mít rodinu, asi nejspíš zkusím hledat práci na jihu. Bohužel velkým problémem je nedostatek zajímavých zaměstnavatelů v celém Jihočeském kraji, a to je v porovnání s Prahou velký handicap,“ hodnotí situaci Radek Kazbunda.
PRŮMĚRNÁ MZDA A NEZAMĚSTNANOST:1. Průměrná mzda v ČR za první pololetí tohoto roku je 22 992 korun hrubého. Míra nezaměstnanosti je k poslednímu srpnu 8,5%
2. V Jihočeském kraji si lidé ve stejném období vydělali měsíčně 19 497 korun. Nezaměstnaných je 6,65%
3. Lidé pracující v Praze mají průměrnou mzdu 28 796 korun. Míra nezaměstnanosti činí 3,36%
