Redaktor Sedmičky si na několik dnů zahrál v krajském městě na hulváta. Stačí k tomu málo. Nastavit na mobilním telefonu co nejhlasitější vyzvánění a vypravit se do divadla nebo do střekovské smuteční síně.
Ale příliš rozruchu svým počínáním nevzbudil. Potvrdili zkušenost ústeckých psycholožek Ilony Wőlfelové a Jany Doubravové. Soužití s mobilními telefony už všem natolik zevšednělo, že nejčastějšími reakcemi obyvatel města byla nesmělá napomenutí nebo odsuzující pohledy.
Tenkrát na západě
Ze střekovského krematoria zní hlas Věry Špinarové v písni na melodii Enrica Morriconeho k filmu Tenkrát na západě. Můj mobilní telefon v kapse u kalhot je připravený přijmout domluvený hovor. Uplynou ale sotva dvě minuty a předbíhá mě jedna z pozůstalých. Dojemnou chvíli prořízne vyzvánění Nokia tune. Hraje stále dokola z horečně prohledávané kabelky.
„Když se jedná o emočně vypjatou událost typu svatba nebo pohřeb, tam je pochopitelné, že majitel telefonu na svůj přístroj prostě nemyslí, zapomene na něj. Velikost té chvíle, to emoční prožívání, zastíní běžné uvažovaní a návyky,“ popisuje událost psycholožka Jana Doubravová.
„No, to snad nemyslíte vážně,“ komentuje redakční hlasitý hovor v trolejbuse linky 60 ze Střekova Pavla Šalanská. Z cestujících není jediná, kdo počínání redaktora sleduje. Ale nikdo se jí nezastane.
Telefonické rozhovory v ústecké městské jsou podle odbornice ukázkou civilizované agrese. „V tom stísněném prostředí se každý uzavírá do sebe, do svých myšlenek. To, že musí poslouchat cizí hovor o něčem, co s nimi nemá nic společného, narušuje jejich osobní prostor. Nelze se proti tomu bránit, to je na tom asi to nejhorší,“ říká psycholožka Ilona Wőlfelová.
Divadelní hlášení
Podle ředitele Severočeského divadla opery a baletu Tomáše Šimerdy redaktor nebyl první a ani poslední, kdo telefonem vyrušil. „Než jsme zavedli zvukové oznámení s prosbou o vypnutí mobilních telefonů, bývalo to daleko horší,“ dodává Šandera. Hlášení v divadle namluvil i v němčině.
„Pořád je to stejné. Ozve se hlas ředitele a v publiku se to zahemží. Každý hledá svůj telefon a kontroluje ho. Ale vyzvánění jsme tu už v podstatě rok neslyšeli,“ doplňují Alena Vaicová a Eva Frýdlová z propagačního oddělení divadla.
