Odpusťte nám, pane starosto, tu Vaši potupu!

Rozhovor se sochařem Janem Hanzíkem v Sedmičce z 8. dubna mě donutil, abych ještě jednou reagovala na téma „Socha Dr. Ulricha.“ Musím se ptát, proč Jan Hanzík stále zdůrazňuje, jak velkou osobností pokrokový starosta byl a zároveň ho chce usadit mimo Ulrichovo náměstí? Vysvětlí nám někdo tu „nelogickou logiku?“

Vůbec nemám v úmyslu někoho osočovat, pouze mám pár dotazů.
Stále se také ptám, co se přesně skrývá za větou „Město rozhodlo.“ Platíme daně a chceme věřit, že spolurozhodujeme o záležitostech, ale tato věta mi připomíná léta minulá. Proto se musím ptát, proč rozhodlo, že socha nemusí být na Ulrichově náměstí? Proč tak často udáváme zásluhy našeho ex-starosty a zároveň ho necháme umístit na tak malý prostor po Leninovi? Přečtěte si reakci lidí v Sedmičce, kteří byli proti této absurditě, a nebudete mi mít za zlé, že se stále ptám a nenalézám odpověď.

Reakci dalších spoluobčanů písemně podloženou nemám, ale žiji mezi lidmi a vnímám jejich názory i pobouření. Lidé nesouhlasí. Stále také postrádám, jak dalece byli předem informováni, aby mohli včas reagovat!

Pane sochaři!
Každý má nárok na svůj názor. Pane Hanzíku, šokujete mě větou, kdy přirovnáváte Ulricha ke Karlu IV., ale zároveň ho deklasujete z čestného místa, které nese jeho jméno, na prostor po Leninovi! Jako umělec svým rozhodnutím vyhazujete začínající výtvarníky z placu, který se již pár let osvědčil. Na expozici Nábřeží sochařů jsme si již zvykli a líbí se nám. Vedle Ulrichova máme Masarykovo náměstí. Zaráží mě proto i Váš výrok, že nechcete vytvořit „nějakého stojícího panáka.“ Ten příměr je děsný! Vy osobně nejste „Hradečák.“ Jak nám můžete Vaším rozhodnutím tak ublížit? Jako byste nevěděl, že lidé z Hradce ještě po generace budou náměstí Svobody spojovat s Leninem a veřejnými záchodky? Stále vyzdvihujete význam pokrokového starosty, ale přitom jej chcete postavit zády k jeho náměstí a čelem k nejstarší části města. To už by tam byla příhodnější socha Karla IV.

V tomto případě by nám byla příjemnější třeba jen bronzová busta, než kamenná tvář odvrácená od Ulrichova náměstí. Věřím, že máte své představy, ale nevěřte, že si tam budou lidé sedat na lavičku. Na Ulrichově náměstí je prostor, slunce, koluje zde život! je to náměstí nesoucí jméno hradeckého starosty! Váš návrh je představa člověk, který zde nežije, vytvoříte své dílo, odjedete do Prahy. My zde zůstaneme a těžko budeme dalším generacím vysvětlovat, proč jsme mlčky čekali, až se váš nápad promění na „sedícího panáka?“

My přesně víme, co si přejeme a byli bychom vděčni za respekt našich názorů ve znamení logiky a opravdového vděku a úcty!