Domácí zabijačka se vším všudy. Od zabití pašíků po výrobu zabijačkových specialit. Řeznický mistr Josef Bitomský s partou svých pomocníků se minulý pátek téměř nezastavili.
Byla ještě tma, když z přívěsu traktoru začali vyhánět první kus určený na porážku. Když ho bezpečně vehnali do ohrady, přišli na řadu jeho dva kolegové.
„Bacha, chytni ho za tu nohu pořádně,“ křiknul jeden z pomocníků a už šlo všechno ráz na ráz. Neuplynulo ani pět minut a první pašík už to měl za sebou. Ten druhý, jako by tušil, co ho čeká, kvičí a snaží se uniknout. Marně. Skončil na boku vedle prvního.
„Horkou vodu,“ houkl řezník na pomocníka, který už hodnou dobu ládoval dřevo do ohniště vojenské kuchyně. A několikero pomocných rukou polévalo dvě více jak stokilová prasata. V oblacích páry zbavily vždy dvě dvojice zvířata štětin. Jak kdo uměl. Zkušení nožem, ostatní speciální škrabkou. Zbytek zlikvidoval plamen plynového hořáku.
„Ještě si užije poslední opalování,“ snažil se ne zrovna příjemnou práci zlehčit černým humorem jeden pomocník. Po čtyřiceti minutách intenzivní práce se omytý a očištěný pašík houpal za zadní nohy na speciální trojnožce z lešeňových trubek vybavených kladkou.
Je čas na pečený mozeček
A v hlavní roli je opět mistr řeznický, který zvíře začal zručně porcovat. Hodinu a tři čtvrtě od zabití prvního zvířete už díky sehrané partě dělil třetí prase.
„Teď je pro pomocníky čas, aby mohli udělat něco k snědku. Je to směs z prasečího mozečku, pokrájených jater, mletého masa a několika desítek vajec,“ jmenoval řezník, zatímco zručně u stolu krájel a třídil maso k dalšímu zpracování.
Hlavu, kolena, játra, plíce, bůček a podhrdlí se vařilo v kotli, libové maso putovalo do kuchyně vedlejší hospody, aby z něj připravili chutná jídla na večer. To se na vepřové hody vypravila téměř celá vesnice.
Jitrnice jako odměna
„Kromě klasických jelit a jitrnic, játrového salámu a tlačenky děláme i místní specialitu. Maďarské paprikové jitrnice. Je to podle receptu mých rodičů, kteří pochází ze Slovenska,“ prozradil starosta Oldřišova Julius Jadrný mezitím, co kastrol naplněný namočenou rýží zaléval vývarem z vařícího masa.
Část těchto maďarských jitrniček sportovci uchovávají na horší časy v mrazicím boxu. „Vždycky když vyhrajeme zápas ve fotbale, tak je vytáhneme a na počest vítězství sníme,“ zažertoval Lukáš Hřivňacký.
Tradici obecních zabijaček dodržují Oldřišovští už desetiletí, potřetí se místem příprav stal areál místních sportovců. „Obvykle přijde pomáhat, kdo zrovna může, ale jsou i takoví, co přijdou, až když už je něco k snědku,“ neodpustil si David Kubela, kterému místní neřeknou jinak než Erki.
O přestávce pálenka
Přestávku mezi tím, než se uvaří maso a začne výroba jelítek, využil správce areálu Ondřej Samek, aby pomocníky počastoval domácí pálenkou.
V úkrytu a inkognito další z pomocníků krájel brambory. „Jméno vám neprozradím a ne abyste mě fotili. Moje žena se to nesmí dozvědět,“ žertoval muž, kterému se právě ze středně velké brambory podařilo vytvořit krychličku. Pracovní tým dvou řezníků a čtyř až šesti pomocníků pracoval bez větších prostojů od sedmi od rána až do čtyř odpoledne. Stálo to za to.
