Olympiáda? Budu se bít jako lev | E15.cz

Olympiáda? Budu se bít jako lev

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Robert Bilík začínal s boxem o pět let později než jeho soupeři. Přesto dokázal vybojovat titul mistra republiky.

Mladý boxer Robert Bilík má jasno. Bude bojovat o účast na olympiádě v Londýně, která se koná příští rok. Nový mistr republiky ve váze do devětašedesáti kilogramů to ovšem bude mít hodně těžké.

Na jarní kvalifikační turnaj do turecké Ankary se totiž chystá špička Evropy. „Z každé váhy postupuje na olympiádu pouze jeden. Přesto budu bojovat jako lev,“ slibuje Bilík.

Nyní nabírá sílu, přizpůsobil tomu tréninky. Bohužel pro něj na tom nejsou ostatní boxeři z Boxing Clubu Ostrava výkonnostně tak dobře. O to náročnější je najít vhodného sparing partnera.

„Kvůli tomu přijíždějí boxeři ze zahraničí, ideálně z bývalých svazových republik, tam je úroveň nejvyšší. Litevci, Azerbájdžánci, Bělorusové,“ vysvětluje Bilíkův manažer Marcel Hon.

Do ringu v patnácti

Bilík má přitom proti svým soupeřům handicap. S boxem začal až v patnácti letech. „Což je pozdě, ideální je začít v devíti deseti letech. Třeba můj přemožitel z mistrovství světa Egidius Kavaljuskas z Litvy boxuje od sedmi let. Je to nevýhoda, pořád sbírám zkušenosti,“ říká Bilík. Na začátku listopadu vyhrál mistrovství republiky v Karviné. Ve finále porazil Martina Svobodu.

„Je to bývalý reprezentant, ale pořád ve výborné formě. Robert ho zdolal vysoko na body,“ popisuje manažer. Jeho svěřenec přikyvuje. „Byl to můj největší úspěch. Jeli jsme tam vyhrát. Na ty kluky jsem prostě měl,“ podotýká Bilík.

Na mezinárodní úrovni se mu zatím daří méně. V září na mistrovství světa v amatérském boxu skončil ve druhém kole. Na mistrovství Evropy v létě prohrál hned první zápas s Turkem Kadurem na body.
„Ale byl jsem dobře připravený. V Turecku se mi zdálo, že rozhodčí Kadurovi nadržovali,“ míní Bilík.

Na jaře jej kromě kvalifikačního turnaje na olympiádu čekají ještě klání v Kosovu, Německu, Dánsku a Polsku. Bere to jako ideální přípravu, aby chytil formu.

„Důležitá je taky psychika. Nesmí se podělat ze soupeře. Jde do ringu bojovat za oddíl, za zemi, ale je tam sám. Je to paradoxně týmová práce, od trenéra přes manažera až po poradce přes stravu,“ upozorňuje manažer.

Nyní jezdí Bilík trénovat do reprezentačního centra v Ústí nad Labem. Čtrnáct dní v každém měsíci, doma je málokdy. Hlídá si stravu, jí hlavně kuřecí steaky, rýži, před zápasem třeba banán.

Jako v každém menšinovém sportu zápasí Robert kromě soupeřů rovněž s nedostatkem sponzorů. Přesto ho v současnosti box živí. „Hlavně, aby se mi nestalo, že v pětatřiceti půjdu k lisu. Třeba se stanu trenérem, abych se boxu mohl věnovat dále,“ říká Bilík.

S manažerem se shodují, že box je stále opředený mnoha předsudky. „Lidé vidí boxera jako magora, který se jen pere. Přitom to není vůbec o žádné rvačce. Box je hodně technický. Kdo to nezkusil, tak to nepochopí. Je to kombinace síly, vytrvalosti, techniky,“ tvrdí Hon.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video