Olympionik Martin Jakš: Brečel jsem
„Brečel jsem. Fakt. Když Kouki doběhl do cíle a já se konečně prodral ke klukům, Lukin klečel na zemi. A když zvedl hlavu, viděl jsem slzy. Slzy štěstí. A to mě tak vzalo, že jsem se rozbrečel. Bylo to silnější než já. To se mi ještě nikdy nestalo,“ vzpomíná běžec na lyžích Martin Jakš na první okamžiky po finiši svého spolubojovníka v českém týmu Martina Koukala.
Ten dotáhl k bronzovému úspěchu skvěle rozjetou partii českého kvarteta na zimní olympiádě v kanadském Vancouveru. „Ale asi jsem si vůbec neuvědomoval, co se stalo. Vyhráli jsme závod, no. Ale byl to velký závod a mě to dostalo,“ směje se už dnes třiadvacetiletý lyžař ze Železné Rudy, který štafetu na čtyřikrát deset kilometrů rozjížděl. Českému kvartetu se v sezoně až tak nedařilo. „Výsledek do šestého místa by každý z nás bral jako úspěch, starovní pole bylo kvalitní a vyrovnané. Proto kdybych tu medaili nedržel teď v ruce, myslel bych si možná, že to byl jen sen,“ tvrdí Jakš, který na první předávce posílal Lukáše Bauera na druhý úsek se ztrátou pětadvaceti vteřin.
„Sice jsme rozlomil kroužek na hůlce, ale ten pohromadě držel. Tudíž to nebyl žádný handicap. Spíš jsem měl problémy sám se sebou,“ přiznává třiadvacetiletý závodník, kterému se prý při štafetě nejelo tak jako v předešlých dvou olympijských startech. „Ke konci jsem to kousal, nebylo to ono. Ale věděl jsem, že když se trhla pětičlenná skupina, já to prostě musím v té druhé partě Lukinovi přivézt. Ve třetím kole mně úplně vytuhly nohy, ale šel jsem, co to šlo. Věděl jsem, že za tím táhlým stoupáním bude sjezd, při němž si trošku odpočinu a zmátořím se. Kdyby mi ujeli, to by byl konec. Musel jsem to udržet, tak jsem jel, ale sáhl jsem si fakt na dno,“ připomíná těžké chvíle na trati mladý lyžař ze Šumavy.
Lukáš Bauer přivezl skvělé druhé místo a na třetí úsek vyrazil Jiří Magál. „Snažil jsem se i zafandit a když Magi předával Koukinovi, říkal jsem si, že by to mohlo dopadnout. A dopadlo. Jsem šťastný,“ říká medailista, který je celkem spokojený i s dalšími svými vystoupeními při olympijské premiéře ve Vancouveru. Na patnáctikilometrové trati volným způsobem dojel devětadvacátý, ve skiatlonu na třicet kilometrů sedmadvacátý. „S odstupem času si ale myslím, že jsem měl na víc. Byly tam minimální odstupy,“ přemítá.
