V dopise, který Duka Czendlikovi zaslal, píše: „Jistě i vaším přispěním budou (olympionici – pozn. red.) reprezentovat olympijskou myšlenku sportovních výkonů postavených na zásadách čestného jednání, korektnosti a internacionality.“ Nápad se prý zrodil v den, kdy zástupci Českého olympijského výboru přišli pozvat kardinála Duku do Londýna. Protože ale Duka ze zdravotních důvodů na hry nemůže jet, vyslal s olympioniky kněze, který bude sportovcům nablízku.
„V zahraničí je to vcelku běžná věc. Nejen olympijské týmy, ale třeba i fotbalová družstva mají svého duchovního,“ říká Czendlik. Připomíná, že v Česku kdysi byli novinkou i nemocniční či vojenští kaplani, dnes už jejich přítomnost nikoho nepřekvapí. „A jejich funkce se může té mé v lecčems podobat,“ říká Czendlik.
Ostatně v olympijských vesnicích jsou k dispozici vždy modlitebny pro křesťany i muslimy. Jak přesně ale bude Czendlikova práce v olympijské vesnici vypadat, je prý zatím ve hvězdách. „Je to novinka, která se bude muset trochu ustálit. S některými sportovci se už ale znám z dřívější doby,“ říká Czendlik. Mezi věřící sportovce patří například reprezentantka ve střelbě Lenka Marušková.
Záhy po olympiádě se pak Czendlik chystá oddat jeden sportovní pár - tyčkařku Jiřinu Ptáčníkovou, která má na olympiádu do Londýna namířeno, a halového mistra v běhu na 60 metrů Petra Svobodu, který se letošních olympijských her nezúčastní kvůli poraněné achillovce. „Kromě oddávání umím i jiné věci, třeba křtít nebo pohřbívat. Můžeme třeba společně pohřbít sportovní neúspěchy,“ říká s nadsázkou Czendlik.
Sám Czendlik pojede na olympiádu už potřetí v životě. „Prvně to bylo roku 1980, kdy mi bylo 16 let a byl jsem mladou polskou nadějí v běhu. Jako juniora mě tehdy do Moskvy poslali za odměnu a abych získal motivaci k dalším tréninkům. Pak jsem se ale vydal jinou cestou a stal se duchovním,“ říká Czendlík. Mediální pozornost si vysloužila jeho účast na Zimních olympijských hrách v Turíně roku 2006. Tehdy byl trochu na rozpacích, zda fandit české běžkyni na lyžích Kateřině Neumannové či její polské konkurentce Justyně Kowalczykové. „Zjistil jsem tehdy, že podobnou situaci lze velmi snadno vyřešit. Česká národní vlajka má tu krásnou funkci, že z ní lze velmi snadno vytvořit vlajku polskou. A českou vlajku budu mít s sebou i v Londýně,“ směje se Czendlik.
