Ve starých stodolách se dá nalézt leccos. To, co se skrývá v jedné v Kateřinkách, je ale přinejmenším zvláštní. Místo obvyklého harampádí tam stojí wrestlingový ring, v němž se někdy i před stohlavým obecenstvem odehrávají zápasy opavských bojovníků.
„Nejprve jsme viděli wrestling v televizi. Ze začátku jsme se v tom moc nevyznali, nevěděli jsme, čemu máme věřit. Ale bavilo nás to. Potom jsme viděli amatéry, kteří zápasili na zahradě. Ti nás inspirovali,“ popisuje jeden ze zakladatelů klubu Opava Fun Wresling Vojtěch Tkáč.
Začátky sportu, který kombinuje akrobatické a divadelní prvky, nebyly snadné. První kroky mladých nadšenců vedly do tělocvičny. „Dva roky jsme každou sobotu trénovali v pronajaté tělocvičně. Snažili jsme se okoukat různé triky a pilovat je. Během toho se k nám přidalo dalších sedm lidí,“ líčí druhý z wrestlingových průkopníků Benedikt Říčný.
Tělocvična ale brzy přestala požadavkům wrestlerů stačit, a tak si postavili speciální ring ve stodole.
„Trvalo to asi dva týdny. Na konstrukci z lešení jsou do kříže naskládané desky, aby byl podklad odpružený. Na tom jsou ještě vrstvy z matrací a plachet,“ říká Tkáč.
Sport, divadlo, nebo bitka?
Ring umožnil wrestlingovým nadšencům častější tréninky, ale také pořádání prvních zápasů a natáčení filmů. „První videa vznikala už v tělocvičně. Byly to třeba parodie na reklamy. Nejzábavnější je to ale před publikem, protože diváci k vystoupení patří,“ říká Tkáč. Podle něj wrestling diváky neuchvátí ani tak zápasem, jako spíš příběhem. „Jedno vystoupení má zhruba hodinu. Sami si napíšeme příběh, který má vždycky nějaké kladné a negativní postavy. Ty se pak v aréně utkají. Souboje pak chvat po chvatu procházíme, aby to vypadalo co nejrealističtěji,“ dodává. Jsou tak přesvědčiví, že někteří uvěří, že se perou doopravdy. „I takoví se mezi diváky najdou. Většinou jde ale o to, že tomu věřit chtějí,“ říká Říčný.
