Jsou jakýmsi památníčkem slezské metropole. Podepsala se tam každá významná návštěva města. Někteří připojili krátké přání a zaznamenali, co se jim v Opavě líbilo nejvíc. Jejich podpisy doprovázejí kresby, později i fotografie. Pamětní knihy. Ta předlistopadová už odpočívá v archivu, její dvě nástupkyně leží v kanceláři primátora.
Začalo to Benešem
Když v červenci 1946 přijel do Opavy tehdejší prezident Edvard Beneš, byla to velká událost. Na Horní náměstí, které tehdy neslo Benešovo jméno, se sešly davy lidí. Prezident přijel autem, s manželkou a dalším doprovodem. Dorazil asi hodinu po poledni od Hrabyně. Průběh celé návštěvy vysílal rozhlas.
„Město bylo bohatě vyzdobené a i počasí celé slavnosti výborně přálo. Paní prezidentová dostala kytice a zvlášť dojemně působilo, když jí sedmdesátiletá babička z Hlubčic darovala jediný předmět, který zachránila na útěku z domova. Svatý růženec,“ zaznamenal tehdejší kronikář Matěj Valík.
Právě Benešův podpis je prvním v Pamětní knize města Opavy. Podepsal se do ní 18. července 1946 krátce před pátou hodinou odpoledne a pak odjel po Olomoucké ulici do Náměště nad Oslavou na letní pobyt.
Drak, ještěr i hokejky
Během čtyřiceti let se do knihy podepsali politikové, sportovci i umělci. Například Josef Skupa, když v roce 1948 vystupoval se svým Divadélkem Spejbla a Hurvínka v místním divadle. Ale také maďarský hokejový mistrovský tým, sovětská filmová delegace, čínská státní delegace, hokejisté ze Švédska či umělkyně z Vietnamu. Hned dvakrát se v knize zvěčnili Petr Bezruč či Gusta Fučíková.
Zápisky jsou v nepřeberném množství jazyků, od maďarštiny, ruštiny a italštiny přes francouzštinu a angličtinu až po rumunštinu či čínštinu. Exoticky působí například stránka s podpisy mongolského armádního souboru písní a tanců, vyvedená zdobným písmem ve sloupcích.
A nechybí ani kresby. Nad podpisy čínské delegace se vznáší čínský drak, Bezruč se zvěčnil vedle obrázku ještěra pokuřujícího dýmku a nad podpisy hokejistů jsou postavy s hokejkami v rukou.
Většina signatářů připojila krátký komentář. „Doufám, že po promítání filmu Limonádový Joe se bude v Opavě pít jedině a výhradně lihuprostá, nealkoholická Kolalokova limonáda! Nevěřte mně tak doslova. Já si taky někdy rád cvaknu,“ zapsal do pamětní knihy v červnu 1964 herec Karel Fiala.
Fiala přijel do Opavy na 15. filmový festival pracujících. Promítalo se deset filmů, na které přišlo přes šestatřicet tisíc diváků. Právě Limonádový Joe, kde hrál Fiala hlavní roli, patřil k těm nejžádanějším.
Hosté festivalů
Básník Vilém Závada přijel v roce 1965 na bezručovský festival a neskrýval nadšení. „Jezdím sem rád, protože zde chodím po stopách svého mládí a protože zde jsou milí a dobří lidé,“ pochválil Opavu Závada. V osmdesátých letech pak na festival zavítali spisovatel Bohumil Říha či ilustrátor a autor postaviček Rumcajse či Večerníčka Radek Pilař.
Pracovníci MNV, členové JZD a lidé z bryndzárny v Ružomberoku byli nadšení ze srdečnosti Opaváků a delegaci z partnerského Liptovského Mikuláše, která se zapisovala do pamětní knihy pravidelně, se zase nejvíce líbily opavské parky.
Fučíková v roce 1973 ocenila, jak se město, pošramocené válkou, proměnilo. Měla co srovnávat, Opavu poprvé navštívila o patnáct let dříve.
V roce 1963 Opava hostila mistrovství republiky v krasobruslení, a právě v pamětní knize děkují sportovci za výborné uspořádání klání. Roku 1978 město navštívil kosmonaut Vladimír Remek. Ten v pamětní knize popřál lidem z Opavy nejen úspěchy v budování svého města, ale také zdraví a spokojenosti v osobním životě.
Při Remkově návštěvě byli na nohou lidé z Opavy i širokého okolí. Kosmonaut přiletěl vrtulníkem, který přistál na loukách v údolí Moravice. „Nic nevadil ani déšť,“ poznamenal kronikář Josef Stupek. Ten Remkově návštěvě vyhradil v kronice celou stránku. Remek se například setkal s pionýry a odvezl si několik vyznamenání.
Nová doba, nová kniha
Porevoluční dění ve městě znamenalo i novou pamětní knihu. Zatímco však tu první plnily podpisy dlouhých čtyřiačtyřicet let, druhá v pořadí sloužila zhruba polovinu času.
Hned v jejím úvodu zaveršoval Petr Pithart. „O osud českého státu kdo má obavu, nechť navštíví slezskou Opavu,“ napsal. Téhož roku přál tehdejší ministr školství Milan Adam rodivší se Slezské univerzitě, ať žije, vzrůstá a vzkvétá.
V listopadu 1993 se v Opavě podepsal Václav Klaus a hned následující podpis patří Václavu Havlovi. Z roku 2004 pochází podpis Marka Ebena, zahajoval Mezinárodní soutěž mladých varhaníků. Jan Přeučil se zase do pamětní knihy podepsal, když v červnu 2005 vedl v Opavě rétorické školení pro magistrátní úředníky.
V knize jsou však nejen návštěvy, ale i Opavané. Třeba sólistka opery a držitelka Thálie Katarína Jorda Kramolišová nebo čerstvě pátý běžec na 1500 metrů na halovém mistrovství Evropy atlet Jakub Holuša.
Od roku 2009 se pak vzácné návštěvy podepisují do třetího svazku. „Je to ruční práce, nechali jsme ji dělat přesně podle těch předchozích,“ říká o tlustém svazku zdobeném plastickým znakem města asistentka primátora Jana Popková. Právě ona má pamětní knihu už sedm let na starosti.
V zatím poslední opavské pamětní knize je popsáno jen prvních osmnáct stránek. Mezi nejčerstvější zápisy patří podpis pražského arcibiskupa Dominika Duky, který v Opavě před měsícem inauguroval český překlad jeruzalémské bible, a primátora Liptovského Mikuláše Alexandera Slafkovského.
„Do knihy se lidé podepisují v závěru své návštěvy. Je vždy připravená i s perem a každého při podpisu také fotíme,“ popisuje rituál Popková.
Poslední dva svazky pamětní knihy jsou proto plné fotografií, ale také třeba vizitek hostů města. Více než dvě strany fotek například připomínají návštěvu belgického královského páru Alberta II. a jeho manželky Paoly. Do Opavy zavítali v říjnu roku 2000. V pamětní knize je také fotka věcí, které město páru darovalo.
