Ostravice. Řeka s vodou po kotníky, která umí tvrdě udeřit

Řeka Ostravice. Občas bere, častěji ale dává. A lidé, kteří u ní žijí, ji milují.

Rybáři, vodáci a milovníci koupání vnímají řeku Ostravici, která protéká Frýdkem-Místkem jako místo, kde zapomínají na všední starosti. Někteří si na jejích březích postavili dům, jiní na přitažlivosti těchto míst založili své podnikání. Výjimkou nejsou ani ti, pro které se řeka stala tvůrčí inspirací.
Před čtyřmi lety vyměnila rodina Pavla Maliny bydlení v Sedlištích za starší rodinný domek na břehu
Ostravice ve Frýdku-Místku. Blízkost vody devětašedesátiletého muže neleká.
„Dům nebyl nikdy zaplavený. Bytelné základy uchránily i sklep,“ pochvaluje si Malina.
V novém bydlišti se cítí jako na rekreaci. „Stačí přejít přes lávku, a jsem v hospůdce. A nedaleký splav? Při jeho šumění se nádherně usíná. Z opačné strany je železniční trať,ale i na projíždějící vlaky si zvyknete. Je to lepší než bydlet na hlavní třídě v Ostravě a poslouchat řinčení tramvají,“ líčí Malina.
S přestávkami téměř čtyřicet let se Malina věnuje rybaření. „Kdysi jsem chodil na ryby třikrát týdně. Nejraději jsem lovil na horním toku u přehrady Šance. Je tam nejčistší voda a nejvíce pstruhů. Ani tady to nebylo špatné. Žádné kapitální kousky, ale ryb docela dost. Podařilo se mi chytit i půlmetrové
parmy,“ chlubí se Malina. Nedávná povodeň většinu ryb odplavila. „Ryby zase připlavou, a na příští rok si povolenku určitě vyřídím,“ plánuje rybář.

Krmelec by neměnil

Rybáři s čerstvě uloveným pstruhem jsou častými hosty hospůdky Krmelec. Staví se i ti, kteří se do Ostravice chodí koupat, vyjedou si k ní na kole nebo se procházejí. Krmelec stojí na břehu Ostravice
už téměř dvacet let.
„Zažili jsme dvoje povodně. Před třinácti lety se těsně vedle hospody vytvořil potok. Ještěže Ostravice má dvojitý břeh a od jejího koryta nás dělí vysoký val. Přesto jsme tady strávili několik bezesných nocí. Čekali jsme povodňovou vlnu a evakuaci,“ vypráví hostinský Petr Rožnovský.
Letos v květnu se řeka připomněla znovu. „Ve sklepě bylo po pás vody. Zachraňovali jsme chlazení a bečky s pivem skládali na sebe,“ líčí Rožnovský. Přesto by neměnil. „Jako kluk jsem se chodil koupat na
nedaleký splav. Dnes už tady není. Škoda. Lidé by sem určitě našli cestu,“ říká Rožnovský.

Hazard zaplatili životem

Osmatřicetiletý Petr Olšovský je na Ostravici jako doma. Vodáctví se věnuje polovinu života, stal se vodním záchranářem. Tragická nehoda z počátku dubna 2004, kdy poprvé pořádal symbolické otevírání
řeky, jím ale hluboce otřásla.
„Jízda končila ve Frýdlantě nad Ostravicí. Posádky dvou raftů se rozhodly jet dál,“ vzpomíná Olšovský. Po pěti kilometrech jedno plavidlo zamířilo na velký jez. „Raft se v silném proudu převrátil a posádka
skončila ve vodě. Jeden z vodáků utonul, stejně jako vodák, který šel na pomoc,“ líčí Olšovský.
Lidé jako by na tragédii zapomněli. „Odnášejí výstražné tabule. Nebezpečný jez při našich akcích hlídají policisté,“ říká Olšovský.

Tvořil i pytlačil

Když měl volnou dřevěnou desku nebo špalek, přibral řezbářské nádobíčko a vyrážel k soutoku Ostravice a Morávky. „O náměty jsem neměl nouzi. Tehdy byly v módě plavky na tři provázky,“
nezapře řezbář Milan Oboda svou inspiraci krásou ženského těla.
Fascinovala ho také rozdílná barva vody v řekách, která se měnila podle deště. Anebo síla rozbouřené Ostravice. Nejednou s kamarády pytlačil. Ostravice se jen hemžila rybami. Řeka se pro Obodu stala
názornou učebnicí přírodopisu. „Později jsem oceňoval spíše klidná místa zarostlá keři a stromy, kde jsem se mohl ztratit s dívkou,“ přiznává Oboda.