Jaké máte vzpomínky na své začátky v Ostravě?
Nezapomenutelné. Bylo mi dvacet a něco, mé první angažmá, krásné role - Martyrio v Domě doni Bernardy, Mančinka v Dalskabátech, Až se ozve Barcelona - tam jsem musela kouřit!
Báječní kolegové, režiséři - Lubor Tokoš, můj profesor z JAMU, laskavý pan Benoni, šéf činohry Radim Koval, ředitel Hamšík, pichlavá, ale vlastně hodná „stará“ paní Froňková a další. S některými jsem se setkávala potom v Praze, například s Jiřím Adamírou, Bořkem Navrátilem. A další a další.
Jak dlouho jste tu zůstala?
Necelé dvě sezony, ale ty sezony byly velmi bohaté. Nejen na role, ale i na přátele. Největší Zorenka Rozsypalová, stále bystrá a zajímající se o dění ve společnosti. Kdybych měla jmenovat a zavzpomínat na události, lidi, kumštýře, nevešlo by se to do Sedmičky. Rozhlas, televize, pan Havlíček, Zaoral, Mudra….ach jé!
Jezdíte sem často?
Jakmile mohu, tak jedu. Také sem občas zajedu hrát. Ráda se dívám na výborné ostravské herce - třeba na Janka Fišara, syna mého vzácného přítele Vlastíka. Můj syn Ondřej Kepka natáčel s mnoha ostravskými kolegy a velmi si je pochvaloval.
Líbí se vám dnešní Ostrava?
Je ještě krásnější než bývala. To mohu jednoznačně potvrdit.
