Ostré slunce, slanina a sníh jako písek

Extrémní podmínky grónského podnebí, 160 kilometrů běžkařskou stopou a dvě mrazivé noci ve stanu musel zvládnout šestačtyřicetiletý hutník z Pusté Polomi Jiří Čech. Ve světové konkurenci dojel v běžkažském závodu Arctic Circle Race šestnáctý. Jaké zkušenosti jste měl s běžkařskými závody, než jste se pustil do Arcitic Circle Race?
Běžkování mě baví, mám rád ten pohyb. Nikdy by mě ale nenapadlo měřit svůj výkon ve stopě s ostatními, nebýt Petra Lazeckého, který mě k závodnímu běhu dostal.

Co tedy máte za sebou?
Tak například Jizerskou padesátku nebo devadesátikilometrový Vasův běh, který je u nás nejdelší.

Jak jste se o Arctic Circle Race dozvěděl?
Přečetl jsem si o něm v časopisu. Myslel jsem, že na něj nikdy nebudu mít, ale v hlavě mi to pořád vrtalo. Po Vasově běhu jsem zkoušel přemluvit právě Petra Lazeckého, ale ten mi řekl, že je to šílenost, a nebyl k přemluvení. Kdo s vámi nakonec jel?
Známí mi doporučili Stanislava Bartůška. Napsal jem mu e-mail a Standa odepsal, ať s ním počítám. Nečekal jsem, že pojedu hned v roce 2010, ale bylo mi trapné říkat, že jsem si to rozmyslel.

Věděl jste dobře, co vás čeká?
Pořadatelé pustili jenom nejzákladnější informace. Věděl jsem, že se jede tři dny, nocuje se ve stanech a že podmínky bývají tvrdé. Pokud vím, v minulosti při závodě zemřel jeden běžec.

Jak jste se na takové podmínky připravoval?
U nás sice nebyly takové mrazy, když se ale teplota přehoupla přes minus deset, vytáhl jsem na zahradu stan a přespával tam. Když bylo tepleji, tak jsem alespoň spal v ložnici na podlaze. Nechtěl jsem to podcenit a v noci na závodech nejen přežít, ale taky si odpočinout.

Co na to manželka?
Potom, co se s tím smířila, tak mě stoprocentně podporovala. Ráno mě ve stanu budila, abych stihl práci. Sousedi si mysleli, že mě vyhodila z ložnice.

Jaké bylo počasí na závodech?
Měli jsme štěstí. Všechny tři dny byly krásně slunečné s teplotami okolo minus patnácti. V noci bylo kolem dvaadvaceti pod nulou, takže relativně mírně.

Je velký rozdíl závodit v České republice a v Grónsku?
Překvapil mě sníh. Byl neuvěřitelně suchý, skoro jako písek, a velmi rychle strhl z lyží jakýkoli vosk. Taky slunce bylo hodně agresivní a světlo se od sněhu odráželo.

Co jste jedl?
Měli jsme do stanů k dispozici lihový vařič. Já jsem byl hodně na různých instantních kaších a směsích, které jsem vybíral podle doby vaření. K tomu jsem občas přikousl slaninu.
Měl jste během závodu nějakou velkou krizi?
Celý ten závod je taková krize. Závodníci se perou hlavně sami se sebou a je nutné znát své tělo. Mě často trápí křeče a v Grónsku to na mě přišlo už po prvních třiceti kilometrech. Musel jsem zastavit a myslel jsem, že nedojedu. Že závod opravdu dokončím, jsem věděl až poslední den dvacet kilometrů před cílem.

Kolik jste musel za takový závod zaplatit?
Jenom přímé náklady vyšly na padesát tisíc. Když se ale přičte odpovídající vybavení a výživa, tak je to kolem osmdesáti tisíc. Významnou částkou mi ale přispěl můj zaměstnavatel ArcelorMittal.

Chcete se do Grónska vrátit?
Určitě to nebude příští rok, ale rozhodně bych se tam ještě podívat chtěl.