Otevíráme drobným investorům svět velkých hráčů, říká šéf investic skupiny Partners Roman Pospíšil

Důchody a private markets, soukromé trhy, byly dosud v Česku prakticky mimoběžná témata. Proč jste se vydali tímto směrem?

Od roku 2025 se otevřela legislativní možnost, aby penzijní fondy investovaly i do alternativních aktiv. Do té doby to nešlo. My jsme toho využili, protože věříme, že právě tohle je cesta, jak si v budoucnu zachovat důstojné stáří. Současný systém, jakkoli se do budoucna nastaví, nebude stačit. Stále to není dokonalé, protože penzijní systém dnes umožňuje střadateli přestupovat z fondu do fondu. Klient tak může kdykoli odejít z fondu, který investuje do private markets, což úplně nekoresponduje s povahou těchto investic.

Legislativa tedy ustrnula tak trochu na půli cesty. Přesto dává smysl mít část penzijního portfolia v private markets?

Z dlouhodobého pohledu to dává velký smysl. Private markets umožňují dosahovat vyššího zhodnocení, i když jsou spojené s menší likviditou. Pro člověka, který si spoří na důchod, je přirozené investovat v horizontu desítek let. V takovém rámci se krátkodobé výkyvy ztrácejí a výnosový potenciál těchto aktiv je výrazně vyšší než u tradičních investic.

Dá se výnos soukromých trhů nějak srovnat s akciovým trhem, třeba s indexem S&P 500, který dlouhodobě vydělává kolem devíti až deseti procent ročně?

Tohle se často porovnává, ale je třeba být opatrný. Když se podíváme na posledních patnáct až osmnáct let, akciové trhy měly několik krátkých propadů ve tvaru písmene V, pak se ale rychle zotavily. Všichni proto máme pocit, že akcie jsou bezpečné aktivum s jistým desetiprocentním výnosem. To ale není pravda. Tenhle stav jednou skončí a nelze čekat, že trhy porostou věčně bez rizika. I tak by private markets investice měly public markets ve výnosu převyšovat, a to o několik procent.

Jaká je vlastně korelace mezi akcio­vým trhem a soukromými trhy?

Docela vysoká, i když ne stoprocentní. Je třeba si uvědomit, že firmy na private markets fungují ve stejném ekonomickém prostředí jako ty veřejně obchodované – nejsou „na Marsu“. Rozdíl je v tom, jak jsou financované a jaký mají investiční horizont. Soukromé firmy nemusejí každý kvartál dokazovat investorům, že rostou. Neřídí se okamžitou cenou na burze, ale dlouhodobou strategií.

Takže hlavní rozdíl je v přístupu investorů?

Přesně tak. Na veřejném trhu investor každý den sleduje cenu akcií a manažeři firem jsou tlačeni k tomu, aby výsledky vypadaly dobře kvartál od kvartálu. V private equity nebo private debt je motivace jiná: investoři sdruží kapitál, koupí firmy a mají horizont pět až deset let. Cílí na strategický rozvoj, ne na okamžitý zisk.

Je výhoda soukromých trhů také v tom, že nejsou tak volatilní?

Ano, ale je to trochu klamavé. Tím, že se tyto investice neoceňují každý den trhem, volatilita není vidět. Oceňují se kvartálně a audit se provádí jednou ročně. Na grafu to pak vypadá stabilněji, ale reálně ta rizika existují, jen nejsou denně zobrazovaná. Proto by měl investor chápat, že nižší kolísavost neznamená nutně nižší riziko.

Jakými konkrétními nástroji lze v Partners investovat do těchto trhů?

My to máme rozdělené do tří částí. První je penzijní fond Rentea, kde nabízíme tři typy strategií: dluhopisovou, akciovou a alternativní. Ta alternativní je zaměřená právě na private markets. Druhou nohou je fond Partners Alternative Strategies, který využívá stejné know-how a přináší investorům přístup k nejlepším správcům v Evropě. A třetí částí je náš vlastní private equity fond Aspire11.

Který vede známý investor Pavel Mucha?

Ano, investiční platformu Aspire11 vede Pavel Mucha se svým týmem. Má investiční výbor i další odborníky. Je to klasický private equity fond, který se zaměřuje na firmy v pokročilejší fázi růstu. Je oddělený od penzijního fondu, ale my do něj sami částečně investujeme. Věříme mu, protože ho známe a považujeme ho za kvalitní projekt.

Jaké výnosy očekáváte v dlouhodobém horizontu?

Zahraniční penzijní fondy ve vyspělých zemích, například v Kanadě či USA, dosahují osmi až devíti procent ročně. Tyto fondy mají obvykle 30 až 40 procent aktiv v alternativních investicích a právě díky tomu dosahují takových výsledků. My bychom se rádi dostali ještě výš, ideálně nad 10 procent, protože podíl alternativ v našem portfoliu bude větší.

Co bude rozhodovat o tom, jestli se ten výnos skutečně naplní?

Dva faktory: kvalita správců a diverzifikace. Pokud máte silné partnery a rozložíte investice mezi různé segmenty private markets, riziko se dramaticky sníží. Zásadní je ale disciplína a dlouhodobý přístup. Private equity není o krátkodobých spekulacích, ale o trpělivém budování hodnoty.

Na jaké regiony se bude fond Aspire11 zaměřovat? Máte už představu o geografickém rozložení investic?

Naším hlavním zaměřením bude Evropa a USA. Chceme samozřejmě podpořit i český a středoevropský region, pokud se tu objeví zajímavé příležitosti, ale primárně půjde o evropské trhy a USA. Cílem je, aby čeští investoři mohli prostřednictvím fondu investovat globálně, do projektů, které by si jinak nemohli dovolit.

Takže i české firmy se mohou stát cílem vašich investic?

Ano, pokud se objeví opravdu kvalitní projekt. Ale typicky půjde o větší firmy, ne o start-upy. Start-upy spadají do oblasti venture capital a tam se chceme účastnit spíš nepřímo, prostřednictvím fondů, a jen zhruba dvacetiprocentním podílem. Investiční platforma Aspire11 se zaměřuje na společnosti, které už mají prokazatelný výkon, stabilní byznys model a potřebují kapitál k dalšímu růstu.

Jak byste popsal typického klienta fondů Aspire11 a Rentea?

U penzijního fondu Rentea je klientem prakticky kdokoli, tam se jedná o dlouhodobé spoření, které má smysl pro většinu lidí. U private equity fondů, jako je Aspire11, už jde o zkušenější investory, kteří mají větší kapitál a chápou rizika i časový horizont. Typicky jde o lidi, kteří chtějí diverzifikovat své portfolio a hledají vyšší výnos, než nabízejí běžné finan­ční produkty.

Kolik musí mít investor peněz, aby se mohl zapojit do těchto produktů?

V případě penzijního fondu se dá začít s minimální částkou, i několik stokorun měsíčně má smysl. U přímých investic do private equity už jde o vyšší částky. Tam se obvykle počítá s investicí v řádu milionu korun nebo více, protože jde o dlouhodobý a nelikvidní typ aktiv.

Jak reagují klienti na to, že peníze nemohou jednoduše vybrat?

Překvapivě velmi rozumně. Lidé, kteří do těchto fondů vstupují, chápou, že private equity je běh na dlouhou trať. Vysvětlujeme jim dopředu, že výnosy se dostaví až po několika letech, ale budou výrazně vyšší než u krátkodobých investic. A většina klientů to oceňuje, protože hledají stabilní, smysluplné zhodnocení, ne rychlý zisk.

Nakolik se váš fond liší od běžných penzijních fondů, které působí na českém trhu?

Hlavní rozdíl je v tom, že se soustředíme na alternativní investice, tedy na private markets, private equity a nemovitosti. Většina tradičních penzijních fondů investuje převážně do nemovitostí, dluhopisů a akcií, což vede k nižším výnosům. My jsme první, kdo v Česku nabízí možnost, aby si i penzijní klient sáhl na výnosy z private markets.

Nebojíte se, že váš koncept brzy okopíruje konkurence?

Vůbec ne. Takový produkt není jednoduché vytvořit. Vyžaduje zkušenosti, důvěru investorů, silné partnery, odvahu, a hlavně distribuční síť. Ostatní společnosti by musely začít prakticky od nuly a vybudovat si know-how i klientskou základnu. Takže si myslím, že nás v dohledné době nikdo nedožene.

Roman Pospíšil

Investiční ředitel a člen představenstva do finanční skupiny Partners nastoupil v prosinci 2024. Řídí její investiční aktivity a rozvoj investičního byznysu. Zkušenosti předtím sbíral mimo jiné v Amundi (dříve Pioneer Investments) nebo Komerční bance. Je uznávaným expertem na investiční strategie, private equity a řízení aktiv.