Pětasedmdesátiletý Stanislav Boháč neví, co je revmatismus nebo problémy s klouby. Místo toho, aby polykal prášky, se už sedmačtyřicet let pravidelně otužuje. A aby nevyšel ze cviku, chodí si dvakrát týdně zaplavat na opavské Stříbrné jezero.
„Labutě už mě znají. Stačí, když na ně tlesknu, a udělají mi místo. Vždycky dva dny si dám přestávku a třetí den jdu zase do vody,“ popisoval své zimní plavecké radovánky Boháč, který sám sebe považuje za zimního plavce samouka.
Jako studenta ho často trápily angíny a chřipky, takže když se v šedesátých letech dozvěděl od jednoho pokrokového lékaře o tom, jak je otužování zdravé, dal na jeho rady.
„Neplavu venku v zimě, abych se předváděl, ale protože vím, že je to pro mě prospěšné. Jakmile cítím, že začínám být zimomřivý, je mi jasné, co mám dělat. Jdu si zaplavat do řeky nebo do jezera,“ vysvětloval Boháč. Přijede autem, venku se svleče do plavek a v gumových botách, aby si naboso nezranil nohy, jde k jezeru.
První sprchu si dá každý den ráno. „Stačí tak jednu až dvě minuty a to samé opakuji i večer. Rozhodně nedoporučuji, aby si někdo vlezl do studené vody do vany,“ radil Boháč, který už třicet let bydlí v Opavě. Za prací však dojížděl do Svitav, a proto je dlouholetým členem oddílu dálkového a zimního plavání v Hradci Králové.
„Už plavu jen rekreačně a jen kratší tratě. Maximálně na 250 metrů a zvládnu tak šest závodů ročně. Cítím se potom sice na třicet, ale smekám před výkony Davida Čecha i jeho otce Václava,“ řekl Boháč.
Místa závodů si vybírá co nejblíže Opavě, takže se obvykle s ostatními otužilci potkává v Olomouci, Přerově nebo Brně.
Otužilec chodí plavat na zamrzlé jezero
Opavský otužilec pravidelně plave mezi labutěmi.
