S velkou publicitou odstartovalo loni na podzim hejtmanství spolu s magistrátem „čichací“ akci, proslulou pod názvem Nos Jihlavy. Nyní je průzkum u konce, jeho výsledky ale nejsou jednoznačné a působí spíše rozpačitě. „Pachový průzkum potvrdil, že dopad průmyslové zóny na životní prostředí ve městě je minimální. To je pro nás dobrá zpráva,“ komentoval výsledky jihlavský primátor Jaroslav Vymazal.
„Pachový průzkum ukázal, že jsou v Jihlavě lidé, které průmyslová zóna obtěžuje,“ říká nad stejnými závěry Jana Vitnerová, vedoucí jihlavské pobočky ekologického sdružení Arnika.
Sledování pachů je součástí historicky nejrozsáhlejší akce, zaměřené na monitorování ovzduší v Jihlavě. Tu si loni zadal krajský úřad spolu s magistrátem u Českého hydrometeorologického ústavu a Zdravotního ústavu v Brně s cílem definovat vliv šestnácti firem v průmyslové zóně na ovzduší ve městě a v okolí. Ani zadavatelé, ani zpracovatelé to sice nechtějí přímo potvrdit, ale výzkum je zjevně zaměřen zejména na podnik Kronospan.
„Patnáct měsíců monitorujeme v ovzduší koncentraci sedmnácti škodlivin. Zápach je právě tou sedmnáctou složkou,“ vysvětlil Ivan Koláčný z brněnského Zdravotního ústavu. Studie přijde na více než čtyři miliony korun a její kompletní výsledky budou známy na podzim. Samotný Nos Jihlavy stál asi dvě stě tisíc, z toho polovina padla na odměny dobrovolným „čichačům“.
Drahé přístroje zastoupili lidé
„Mohli jsme hodnotit pomocí přístrojů. To je sice jediná objektivní, ale také nesmírně drahá možnost a pro dlouhodobější sledování jsme si ji nemohli dovolit,“ uvedl Koláčný.
Proto se výzkumníci rozhodli oslovit dobrovolníky, kteří zastali funkci čidel drahých olfaktometrů. „Takto
jsme schopni sebrat v daný okamžik údaje z řady míst. Nevýhodou ale je, že to posuzují pouze lidé,“ dodal Koláčný. Dobrovolníků se nakonec zpracovatelům studie po výzvách přihlásilo 224, do poslední etapy vytrvalo 161 z nich.
„Lidí bylo méně, než kolik jsme si přáli. Tito lidé museli obětovat část svého volna, museli vyjít před svůj dům, nasát vzduch a oklasifikovat jeho kvalitu,“ vysvětlil Koláčný.
Samotné „nasávání“ se pak dělo ve třech čtrnáctidenních cyklech od září do února tak, aby výzkumníci pokryli co možná nejvíc základních typů počasí, které se mohou v roce vyskytnout. „Povětrnostní situace je pro šíření pachů zásadní a počasí se nakonec nechovalo úplně tak, jak jsme si přáli,“ uvedl zpracovatel.
Výsledek: průmyslová zóna příliš nesmrdí
Největším počtem dobrovolníků disponoval střed města, při severním okraji – tedy tam, kde leží zkoumaná průmyslová zóna – jich bylo nejméně. „Velká část lidí z tohoto sektoru navíc během výzkumu odstoupila,“ konstatoval Koláčný.
Celkové výsledky pachové studie, na kterých se svým dílem podepsaly výkyvy počasí, útlum výroby v důsledku hospodářské recese i nedostatek čidel v podobě nosů dobrovolníků, jsou vůči firmám v průmyslové zóně milosrdné. Analýzu lze najít i na webu krajského úřadu. „Jednoznačný vliv na ovzduší ve městě se neprokázal. S výjimkou asi pěti dnů v první etapě byl vzduch v Jihlavě poměrně čistý. Pachy z průmyslové zóny se celkově cítilo být obtěžováno necelých pět procent lidí, a to bylo mnohem méně, než jsme čekali,“ shrnul Koláčný.
„Od doby, kdy v Kronospanu namontovali nový filtr, je cítit méně. Rezervy ale firma ještě má a tlak na to, aby vypouštěla do ovzduší ještě méně škodlivin, by neměl ustat,“ soudí Jaroslav Štěpánek ze sousedství Kronospanu.
To, že lidé ve městě firmy z průmyslové zóny necítili, mohlo být podle zpracovatelů studie způsobeno částečně i jejich „překrytím“ místním zápachem. „Z těchto lokálních zdrojů zápachu bych jmenoval třeba čistírnu odpadních vod. Ta je velkým zdrojem,“ řekl Koláčný.
Právě nedaleko průmyslové zóny ležící čistička se až do května potýkala s problémy na technologii vyhnívání kalů a zejména lidi z Hruškových Dvorů a Kalvárie trápila zápachem více než obvykle.
Nyní však již provozovatel ujišťuje, že technické obtíže vyřešil. „Momentálně se nezdá, že by tam byly nějaké problémy,“ uvedla Katarína Ruschková, vedoucí odboru životního prostředí na jihlavském
magistrátu.
Více čtěte v posledním vydání týdeníku Sedmička.
