Pacovští i ubitý zlatník. Vraždy, které otřásly městem

Jaké jsou myšlenky pozůstalých po obětech vražd v Budějovicích? Ani po deseti letech nezměnili názor, že chyba je i v zákonech.

Od trojnásobné vraždy v Litvínovicích u Českých Budějovic uplynulo v červenci sedm let. Připomíná ji pomníček s květinami a třemi jmény. Sedmapadesátiletá Ludmila Sassmannová žije s dcerou několik desítek metrů odtud. V jediném okamžiku tehdy přišla o muže, syna a zetě – manžela své dcery.
„Tomu místu se obloukem vyhýbáme. Nemáme sílu tam jít,“ říká Sassmannová, která pracuje jako zdravotní sestra. Letního odpoledne 22. července 2003, když otec se synem Pacovští zastřelili při hádce jejich blízké, prožila zoufalství. „Nevěděla jsem, koho mám křísit dřív,“ vzpomíná na tragédii. Na místě byla do několika minut. Její syn a zeť zemřeli okamžitě, manžel v sanitce.
Dcera Jana Kampfer je v invalidním důchodu. Psychicky událost neustála. Na dvorku jejich domku lenivě poštěkává vlčák. „Je starý. Pořídil si ho manžel, vždycky takového psa chtěl,“ usmívá se smutně Ludmila Sassmannová.
Otázka, kde se stala chyba, když Ladislav Pacovský se synem Johnem napadli sousedy střelnými zbraněmi, je pro obě dávno zodpovězená: Tvrdí, že v justici má platit trest smrti jako odstrašující eventualita pro případné zločince. Policisté i úředníci prý navíc nedokázali zastavit letité vyhrožování Pacovského sousedům.
Také si myslí, že stát je obětem zločinů vzdálený. Pomoc našly v nevládní organizaci Bílý kruh bezpečí.

Život za život

Osmadvacetiletá Kateřina Klorová má po vraždě svého otce jedinou představu o trestu: Život za život. Čtyřiapadesátiletého zlatníka ubily v jeho bytě v loňském prosinci dvě ženy z Táborska. Ke klientské návštěvě si s sebou přichystaly paralyzér a kuchyňský nůž. Muž zemřel po osmnácti bodných a řezných ranách do hlavy a do krku. Dostaly osmnáct a šestnáct let vězení.
S vražedkyněmi se Klorová poprvé setkala u vyšetřovatelů, později u soudu. „Lidé denně umírají při autonehodách, ale tohle je jiné. Děkujeme kriminalistům, hlavně komisařce Renátě Burešové za lidský přístup. Našla si na naši rodinu čas i ve svém volnu. Pomohla nám víc než psycholog,“ poznamenala mladá žena.„Je škoda, že naše společnost zrušila trest smrti. Na úplnou demokracii nejsme po padesátileté deformaci připravení. Možná by jeho hrozba podobným tragédiím zamezila. Je to jen moje úvaha,“ míní bratr zlatníka Jiří Klor.

Jednou bude na svobodě

Mikuláš Malhocký má obavy, aby jeho nevlastní bratr Jan Heidinger předčasně neopustil brány bohnické léčebny. Letos v únoru zavraždil svou matku a jejího manžela hudebníka Pavla Malhockého.
Ještě před rokem si Mikuláš s Heidingerem telefonoval. To už u něho postupovala schizofrenie. Kvůli této nemoci ho minul proces za dvojnásobnou vraždu, dostal jen nařízenou ústavní léčbu. O Heidingerově propuštění bude na jeho žádost rozhodovat každoročně soud.
„Je chytrý. Může předstírat dobré chování, jen aby se dostal ven,“ obává se osmadvacetiletý Mikuláš Malhocký. Doposud věřil, že Heidingera čeká detenční zařízení, tedy ústav se zvýšeným dozorem.

Myslí na otce každý den

„Není den, abychom si v rodině na tatínka nevzpomněli,“ říká Veronika Havelková. Jejího otce popravil v květnu před jedenácti lety v Singer Pubu místní hochštapler. Po bezvýznamném konfliktu. Vrah – bývalý velitel závodní stráže a příležitostný pracovník bezpečnostní agentury, vystřelil třikrát z blízkosti na budějovického policejního ředitele Vladimíra Ryklíka. Dvanáct a půl roku vězení přijal bez odvolání.
„Všechny šokoval tím, že nám z vězení poslal omluvný dopis. Nikdo neví, kde sehnal adresu. Byla jsem tenkrát v jiném stavu. Teď už je možná na svobodě, ale nechci radši nic vědět,“ říká matka čtyř dětí.
Vrahovi neodpustila. Dodnes si myslí, že všechno bylo jinak, než výstřely v afektu. „S tatínkem jsme často probírali trest smrti. Chtěl ho z preventivních důvodů. Byl čestný a povolání měl rád,“ říká Havelková.

Další Velké zločiny:

1996 – žena zmizela ze sídliště Šumava. Po třech letech souzený za vraždu manžel, dostal šest let vězení. Tělo policisté nikdy nenašli.
2003 – uškrcená mladá žena ve Stromovce.
2004 – vražda studentky U Špačků. Z obou vražd podezřelý Jaroslav Steinbauer. Nikdy se nepřiznal. Za první dostal třináct let. Druhý případ soud obnoví.
2005 – dva muži ubodali pro peníze u Třebonína budějovického taxikáře. Čtrnáct a deset let.
2006 – učitel tělocviku Jiří Toncar ubil v Římově manželku. Její tělo ukryl. Dostal osmnáct let.
2007 – zedník z Trhových Svinů zavraždil kamaráda a pohodil ho v Boleticích. Trest: čtrnáct let.