Padesát kilometrů na jedné noze
Přerov l Nejsou už děti. Ale ani infantilní dospělí, kteří se touží vrátit do dětských let. Lidé, kteří v Přerově založili Klub hanáckých kolobkářů, nejsou ani dobrodruzi či adrenalinoví nadšenci. Prostě jen milují jízdu na koloběžce a hromadně nebo jednotlivě na tomto dopravním prostředku zdolají desítky kilometrů denně.
„Já osobně jsem hledal možnosti, jak sportovat, projíždět se přírodou a přitom se nemuset tahat s kolem. A našel jsem koloběžku. Je jednoduchá, skladná, lehká, všude se s ní dostanu a nikde nezavazí. Navíc jsem profesí ekolog, takže oceňuji, že nezatěžuji životní prostředí,“ shrnuje důvody svého koníčku jeden ze zakladatelů klubu Petr Rejzek.
Zájemců přibývá
Přerovští koloběžkáři se poprvé sešli ke společné jízdě letos v březnu a za tři měsíce se jejich řady rozrostly o další dvě desítky členů. „Je skvělé zdolávat kilometry třeba s přáteli, sdělovat si dojmy a přitom si užívat pohybu. Už jsme si projeli cyklostezku Bečva od Valašského Meziříčí po Přerov nebo jsme se vydali na Tršicko,“ popisuje Rejzek.
On sám přitom v minulosti nebyl žádným vyznavačem této zábavy. „Pamatuji si, že jako malý kluk jsem měl zelenou koloběžku s plastovými koly, se kterou jsem se proháněl po dvorku. Ale tento kostitřas se samozřejmě s dnešními stroji s odpruženým rámem a nafukovacími pneumatikami nedá srovnat,“ říká Rejzek.
Šestačtyřicetiletý Petr Vrána je inženýrem kvality ve strojírenském podniku. Když každé ráno přijíždí na koloběžce k fabrice, mnozí lidé se tomu diví. Přece jenom inženýr na koloběžce není v Přerově běžný jev. „Nejsem ekolog jako můj kolega z klubu, přesto také já jsem podlehl kouzlu koloběžky. Dříve jsem jezdil na kole, ale to už jsem od jara ani nevytáhl. Koupil jsem si koloběžku, přihlásil se do klubu a dnes mi nedělá problém zdolat za jedno odpoledne padesát kilometrů. Jezdím po rovině i po horách, kde se dá. A je to nádhera,“ tvrdí Vrána.
Kromě společných vyjížděk mají přerovští koloběžkáři ještě i jedno privilegium. Jako členové jednoho z mála českých klubů dostali možnost přinášet výrobcům koloběžek návrhy na výrobu nových nebo vylepšení stávajících strojů.
Pro rybáře a ornitology
Momentálně třeba pomáhají s vývojem speciálních koloběžek pro ornitology a pro rybáře. „To jsou lidé, kteří mají při pohybu krajinou specifické potřeby. Tak třeba rybáři musejí mnohdy nechat auto na vzdáleném parkovišti a koloběžka je pro ně rychlým dopravním prostředkem od auta k prutům nebo k občerstvení. Pak ji zase jen snadno poskládají do kufru auta,“ říká Rejzek, který je sám rybářem. Proto jsou jeho zkušenosti pro výrobce cenné.
Jednu koloběžku přerovští koloběžkáři poslali na testování do jižních Čech a na Křivoklátsko pro takzvaný birdwatching neboli aktivní pozorování ptáků. „Je vybavená i brašnami pro ornitologickou optiku,“ přibližuje detaily Rejzek.
Klub stále přibírá nové členy. Původně se jmenoval První přerovský kolobkářský klub, ale protože se do jeho řad hlásili i lidé z okolních měst, rozhodli se jeho zakladatelé pro změnu názvu. A slovo přerovský vyměnili za hanácký.
