Pan PF. V přáních leží už od října

Už jen ručně nadepsaná obálka typickým písmem pro výtvarníka Jana Štěchovského adresáty nesmírně potěší. Vědí, že právě obdrželi originál, který udělá radost každý rok. Ručně malované přání do nového roku.
„Letos jsem začal včas, už v říjnu jsem vytvořil pět návrhů, domalovávám je ale ještě teď,“ říká neúnavný umělec. Od roku 2004, kdy začal PF pravidelně malovat, počet obdarovaných neustále stoupá. „Eva Pešková z mosteckého divadla mi minule říkala, že už jich má celou sbírku a nechá si je dát do pasparty. Dokonce si prý schovává i ručně nadepsané obálky. Taková radost je pro nás velkou odměnou,“ dodává Štěchovského manželka Věra.
Některé dopisy putují letos i do Skandinávie či Guatemaly. „Manželka má spoustu koníčků, a tím i hodně přátel. Někteří pak požádají ještě o několik kousků navíc, aby jimi mohli obdarovat další lidi,“ těší Štěchovského zájem. Přes moře času, které malování věnuje, je lidem prodává za symbolickou cenu. „Nechci na tom vydělat, ale ostatní potěšit,“ vysvětluje umělec.
Do jeho výtvorů se musí člověk pořádně zahledět. Ve spleti čar dokážou lidé najít mnoho symbolů. „Manžel tam vždy zakomponuje něco z Mostu. Ať už hrad Hněvín, hrozny jako symbol vinic či jednoduché baráky, které odkazují na paneláková sídliště Mostu,“ vysvětluje Štěchovská.
Letos si kresbu na přání mohou lidé vysvětlit dvěma způsoby. „Někteří v tom vidí starou televizi. Tak jsem to i původně myslel. Že si do její obrazovky můžou promítnout, co chtějí,“ popisuje první variantu umělec. Jeho žena ale přišla s druhým námětem. „Podle mě je to nově vznikající mostecké jezero pod Hněvínem. Proto v něm plavou skaláři nebo kapři. A je to logická symbolika, vždyť v roce 2011 už má skončit jeho napouštění,“ dodává Věra Štěchovská a její manžel přikyvuje.
První originální přání začal Štěchovský tvořit před šesti lety. Nikoliv na konci roku, ale před Velikonoci. „Samozřejmě už předtím vždy do psaní přikreslil nějaký malý obrázek,“ dodává umělcova žena Věra.
Nejprve zkoušel malíř kreslit přání na obyčejný papír, později přešel na čtvrtky a nakonec na tvrdý karton. „Pak jsem si vytvořil několik předloh, koupili jsme tiskárnu a zkoušeli to na ní. Jenže když jsem potom kresby maloval barvou, rozpíjely se,“ vzpomíná na vývoj výroby Štěchovský. Jeden rok proto PF vybarvoval pastely. Jenže nebyl úplně spokojený.
Teď už si našel postup výroby, který mu vyhovuje. První návrhy zkouší do obyčejného bloku, pak si vytvoří tuší několik originálů, které odnese do tiskárny. „Pak každý vymaluje barvami, aby nebyly stejné,“ upozorňuje manželka Věra, když ukazuje na jeho pracovní kout v kuchyni.
Pravidelně zkazí jeden dva kousky. „Ani ne, že bych je pokazil, ale nejsem s nimi spokojený,“ říká Štěchovský. Když se blíží konec roku, nesoustředí se rodina Štěchovských jen na dodělávky PF, ale každý den se těší na příchod pošťačky. „Manžel ji už od rána vyhlíží z okna,“ popichuje svého chotě Štěchovská. Oba jsou zvědaví, kdo na jejich přání do příštího roku zareagoval.

Originální odezva potěší

„Každý rok je to lepší a lepší. Lidé si s tím dají práci,“ těší Štěchovského, že se mu daří obnovovat téměř zašlou tradici. „Někteří reagovali, že bohužel neumějí malovat. Tak jim říkáme, že umí určitě něco jiného, vždyť stačí jen pěkný nápad,“ povzbuzuje ostatní Štěchovská a ukazuje v kuchyni na ozdobenou Barborku keramickým PF v podobě kapříka či paličkovaného zvonečku. „Jedna kamarádka nám darovala pomalovaný kamínek, je úžasný,“ doplňuje ji umělec.
Co oba ale dokáže velmi zarmoutit, je lenost lidí, kteří přeposílají přání po internetu nebo mobilem. „Na rovinu jim odpovím, že to za přání nepovažuji. Někdo něco vytvoří a ostatní si to hromadně přeposílají, aniž by dodali něco vlastního. Vždyť je to krádež. Úplně se z toho vytratil osobní přístup. Většina lidí už ani nedojde na poštu, aby vhodili psaní se známkou do schránky,“ upozorňuje Štěchovský.